Účinné, dostatečné a udržitelné penzijní systémy jsou podle IE základním pilířem vyspělých ekonomik. Ale Evropa stárne. Díky pokroku ve zdravotnictví a jiným faktorům spojeným se zdravím a také v důsledku klesající porodnosti se věkový profil Evropy a světa dramaticky mění. Pro vlády je tudíž obrovskou výzvou zajistit, aby občané měli v důchodu adekvátní příjem. To platilo již před pandemií COVID-19, která zasáhla jak veřejné finance, tak národní hospodářství. Zhoršující se míra závislosti (zjednodušeně: poměr mezi osobami v důchodu a osobami v pracovním věku) naznačuje větší fiskální tlaky, jimž budou mnohé země čelit v příštích dekádách. Výše uvedená tvrzení dokládají tato fakta Eurostatu: v roce 2013 připadali na jednoho důchodce čtyři občané EU v pracovním věku; v roce 2019 připadali na jednoho důchodce zhruba tři občané EU v pracovním věku a v roce 2100 budou připadat na jednoho důchodce méně než 2 občané EU v pracovním věku.
Mohlo by vás zajímat: Vladimír Mráz: Kooperativu jsme postavili na zelené louce. Dnes jsem na ni hrdý!
Pracovní věk se definuje jako období mezi 15 až 64 lety a důchodce jako osoba ve věku nad 65 let. Míra závislosti v roce 2100 vychází na 57 %, a je tak téměř dvojnásobná oproti roku 2019 (31 %). IE uvádí, že některé evropské státy již zahájily reformu jejich tradičních národních průběžných penzijních systémů, ale to samotné nestačí. Často to znamená, že lidé obdrží v důchodu menší příjem. Občané musejí být tudíž povzbuzeni, aby přispívali více a na delší období, protože jedině tak budou mít v důchodu adekvátní příjem.
Problém s adekvátním příjmem v důchodu je akutní především pro určité skupiny obyvatelstva a to jsou především ti, jejichž schopnost spořit byla silně zasažena dopady pandemie COVID-19. Například ženy v průměru dostávají penzijní plnění, které je o 37 % nižší než u mužů. Osoby samostatně výdělečně činné mají nyní dočasné zaměstnání nebo pracují na zkrácený úvazek a tím pádem mají limitovaný přístup k sociální ochraně a k zaměstnaneckým penzijním systémům. Všechny tyto faktory vyúsťují v rozšiřující se mezeru mezi částkou, kterou lidé potřebují k dobře zajištěnému životu v důchodu, a částkou, kterou mají k dispozici.
Mohlo by vás zajímat: Počty ekonomických subjektů rostou
Co mohou udělat pojistitelé?
IE je názoru, že vícepilířové penzijní systémy, jež doplňují veřejný systém zaměstnaneckými a soukromými (osobními) penzemi, lze považovat za nejudržitelnější a nejúčinnější systémy. Životní pojistitelé jsou přitom hlavními poskytovateli zaměstnaneckých a soukromých penzí. Tradiční penzijní pojistné produkty sehrávají klíčovou roli při budování penzijního příjmu. Poskytují minimální garanci návratnosti a tím uklidňují ty občany, kteří mají jistou averzi k riziku. Pojistitelé ovšem používají i inovativní mechanismy sdílení rizik, jako jsou kolektivní sdílení rizika a vyrovnávací mechanismy, jež jsou založené na principech dlouhodobého investování a diversifikace rizika, a to tak, aby byl zajištěn solidní příjem v důchodu. Pojistitelé jsou dále schopni poskytovat služby, jež zvyšují rozsah ochrany o:
- ochranu závislých pozůstalých (riziko úmrtí),
- ochranu pro případ, kdy střadatelé nejsou schopni platit příspěvky z důvodu invalidity/pracovní neschopnosti (riziko morbidity – nemocnosti),
- ochranu pro případ, kdy střadatelé žijí déle, než se očekávalo. Pojistitelé jsou schopni zabránit tomu, aby „přežili“ své úspory (riziko dlouhověkosti).
Vzhledem k tomu, že pojistitelé nabízejí příslušnou ochranu pro tíživé situace, tak několik zemí zavedlo povinné pojištění některých aspektů zmíněné ochrany.
Mohlo by vás zajímat: Rumunský orgán dohledu nezvykle tvrdě potrestal pojišťovnu City Insurance!
Pojistitelé poskytují rovněž některé dekumulační opce, kromě doživotních penzí, jež chrání proti riziku dlouhověkosti, ještě jednorázové výplaty či jiná inovativní řešení, jež jsou dostupná lidem s rozdílnými preferencemi. Pokud jde o budoucí období, tak podle IE musejí pojistitelé vyvinout flexibilní a inovativní produkty pro spoření na stáří, jež budou vyhovovat odlišným potřebám a měnícím se požadavkům různých skupin obyvatelstva. Nabízené pojistné produkty musejí brát v úvahu též prostředí nízkých úrokových sazeb, které má přetrvávat.
Co činí IE?
IE brzy provede již své druhé dotazníkové šetření ohledně penzí v Evropě. Zaměří se hlavně na to, jak se Evropané finančně připravují na stáří a co očekávají od spoření na stáří. Toto šetření bude provedeno každé dva roky, aby byl vytvořen věrný obraz změn v připravenosti občanů na důchod. V této souvislosti IE uvádí, že závratných 43 % občanů nespoří na stáří. Mezi ně patří více žen než mužů, mladí lidé a lidé s nižší odbornou kvalifikací. Varující je přitom ta skutečnost, že 42 % těch, kteří nespoří, si to nemůže dovolit.
IE přispívá rovněž do debaty o penzích na úrovni EU a vstupuje do konzultací ohledně projektů týkajících se penzí, jako je nový panevropský osobní penzijní produkt (PEPP). IE v součinnosti s jinými evropskými federacemi v oblasti finančních služeb bude hostitelem prvního evropského penzijního týdne, který se bude konat od 29. listopadu do 3. prosince 2021 s cílem podpořit problematiku penzí a úspor na stáří v politických agendách, a to na základě zesíleného dialogu mezi tvůrci politik a jinými osobami angažovanými v oblasti spoření na stáří o akcích, které by mohly být podniknuty na evropské a národní úrovni k podnícení většího počtu občanů k úsporám na stáří. Mělo by to rovněž přispět ke zvýšení povědomí lidí o nutnosti spořit na stáří s tím, že se pak zapojí do zaměstnaneckých penzijních systémů a využijí soukromé osobní produkty.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Melounoví aktivisté útočí…
Co by měli zvládnout politici?
Dotazníkové šetření IE potvrdilo různorodost v oblasti spoření na stáří napříč Evropou. Penze mají rozdílné formy a jsou ovlivněny širokou škálou faktorů. Neexistuje ani jediný přístup, který by řešil všechny problémy. Podle IE je třeba kombinované úsilí tvůrců politik na národní úrovni i úrovni EU, aby si mohli všichni Evropané užívat finančně zajištěného stáří. Faktem je, že Evropská komise znatelně v rámci projektu Unie kapitálových trhů uznává roli osobních penzí při uzavírání mezery v úsporách na stáří. Podle stanoviska IE jsou ale nezbytné další kroky:
- úprava Solventnosti II – přezkum tohoto regulatorního rámce, který nyní probíhá, by měl řešit nesoulad mezi stávajícím regulatorním rámcem a reálným vystavením pojistitelů rizikům a volatilitě. Správné vylepšení Solventnosti II může napomoci tomu, aby pojistitelé sehrávali větší úlohu při poskytování bezpečných a dobře fungujících spořících produktů, a to včetně PEPP;
- zvýšení povědomí (informovanosti) – evropští občané si musejí ve větší míře uvědomovat nutnost převzít zodpovědnost za plánování a řízení své finanční budoucnosti. V celé EU jsou nezbytné iniciativy ke zvýšení úrovně finanční gramotnosti a informovanosti občanů o různých možnostech spoření na stáří. Za účelem zvýšení efektivnosti vícepilířového systému by členské státy EU měly podněcovat k účasti v doplňkových zaměstnaneckých systémech a k využívání osobních penzijních produktů;
- zavedení odpovídajících daňových motivací – daňová úprava může motivovat občany ke spoření na stáří. A daňové motivace – např. vratky daně, daňové úlevy nebo subvence – mohou být členěny na různé skupiny obyvatel. Je přitom důležité, aby daňové motivace zůstávaly stabilní a tak podporovaly důvěru v soukromé spoření na stáří. IE na druhé straně zdůrazňuje, že daně by neměly snižovat úspory občanů na stáří. Takovým příkladem by mohla být daň z finančních transakcí. Jestliže by měla být zavedena, IE zastává názor, že všechny penzijní produkty by měly být vyňaty z její působnosti;
- poskytování informací o nárocích – informace o očekávaných příjmech v důchodu nejsou v mnoha evropských zemích široce dostupné. Státy by měly občanům zabezpečit příslušné informace o jejich očekávaných oprávněních k plnění, což by je povzbudilo ke spoření. Digitální řešení, jako jsou evidence důchodů a přehledy ukazatelů rizik, mohou občany motivovat k úsporám na stáří;
- podpora sjednávání doplňkových penzí – členské státy EU by měly použít takový způsob zahrnutí (osob) do penzijního systému, který je nejvhodnější pro jejich národní trh, aby stimulovaly sjednávání doplňkových penzí. Například automatické začlenění na pracovišti se ukazuje v rostoucím počtu zemí jako účinné. Takové mechanismy mají doplňkový užitek v tom, že pomáhají poskytovatelům dosáhnout potřebného množství (klientů/smluv) k tomu, aby bylo možno mít prospěch z úspor z rozsahu.
Komentáře
Přidat komentář