Doporučení optimální částky
Předchozí se týkal konstrukce produktu pojištění osob, konkrétně (ne)potřebnosti rodinných smluv. Druhé pokračování otevírá otázku z oblasti doporučení optimální pojistné částky, konkrétně invalidity. Existuje několik zdůvodněných přístupů návrhu částky pro invaliditu třetího stupně. Rozpor nastává u doporučení pro 2. stupeň. Dvě skupiny poradců, dva rozdílné přístupy. První skupina doporučí nižší pojistnou částku, druhá stejně vysokou jako pro třetí stupeň. A pokud by to bylo možné, klidně by nastavila i vyšší. Podívejme se na argumenty obou táborů.
Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance talk: U mikrofonu Alena Macková
Nižší částka pro 2. stupeň
Invalidita 3. stupně znamená pokles schopnosti výdělečné činnosti o více než 70 % a při návrhu pojistné částky se počítá s tím, že pojištěný vzhledem k míře poškození nebude schopen práce na částečný úvazek. V případě 2. stupně argumentují zastánci nižší pojistné částky tím, že se jedná o pokles schopnosti výdělečné činnosti o 50 % až 69 % a tedy, že pojištěný bude schopen práce na část úvazku.
Tomuto přístupu odpovídá i výpočet dávky z veřejného systému, kdy invalidní důchod pro 2. stupeň je nižší než pro 3. stupeň. Vše lze ukázat na modelovém příkladu: v případě hrubého příjmu 40 tisíc Kč a době pojištění 45 let je výše důchodu pro 2. stupeň 10 956 Kč a pro 3. stupeň 18 361 Kč. Tento obrovský rozdíl je dán odlišným koeficientem procentní výměry, která je 1,5 % pro 3. stupeň a 0,75 % (tedy poloviční) pro 2. stupeň. I stát tedy předpokládá, že osoba s poklesem schopnosti 50-69 % bude dále pracovat na poloviční úvazek.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Co může po volbách „zatopit“ pojistnému sektoru?
A zapomenout nelze ani na psychologické důvody pro návrh nižší PČ pro 2. stupeň. Zjednodušeně řečeno: klient to tak očekává, návrh nebudí otázky. Nižší pojistná částka pro 2. stupeň znamená nižší výši pojistného, a tedy vyšší pravděpodobnost, že klient bude navržené řešení akceptovat. Nezapomínejme také na konzervativnost oboru pojištění: pojišťovny rády zachovávají „status quo“ a do změn se hrnou mnohem méně než banky nebo telco obor.
Stejná částka pro 2. stupeň
Podle druhé skupiny poradců a metodiků je nezbytné nastavit pojistnou částku ve stejné výši. Interval 50 až 69 % v praxi znamená nemožnost získat částečný úvazek. Pokles by měl znamenat schopnost pracovat na třetinový nebo čtvrtinový úvazek. V praxi ale taková možnost nebývá a výsledkem je nezaměstnatelnost. I v případě, kdy se podaří získat krácený úvazek, nelze spoléhat, že nová práce bude stejně dobře placená jako ta před pojistnou událostí. Kromě poklesu úvazku tak dochází většinou i ke snížení základu, ze kterého se finální příjem počítá.
A to je i důvodem smutného konstatování, že invalidita 2. stupně je ekonomicky ta nejhorší možná. U 1. stupně je ze zdravotního pohledu reálné pokračovat ve výdělečné činnosti např. na poloviční pracovní úvazek, u 3. stupně je zase nejvyšší invalidní důchod od státu. Invalidita druhého stupně má zhruba poloviční důchod oproti třetímu stupni a mnohem složitější možnost pokračovat ve výdělečné činnosti, často hraničící s nemožností.
Mohlo by vás zajímat: Švýcarsko: Největší obavy jsou z polarizace společnosti
Metodika EFPA přiznává, že u některých pozic je prakticky nemožné získat úvazek na 25 %. Zastánci stejné pojistné částky k tomu dodávají: ne u některých, ale prakticky u všech povolání vyžadující alespoň středoškolské vzdělání. Úvazek 25 % je pouze matematický konstrukt, nikoliv realita trhu práce.
Za pravdu dává druhé skupině i prostý pohled do oceňovací tabulky podle které posudkový lékař určuje míru invalidity. Stačí si ji otevřít např. na webu zakonyprolidi.cz a projít popis diagnóz spadajících do 2. stupně. Jedná se o stavy charakterizované výrazy těžké postižení, se závažnými projevy, podstatné snížení celkové výkonnosti/pohyblivosti, výkon denních aktivit značně/těžce omezen, těžké snížení psychické výkonnosti, těžké poruchy imunity atd.
Dalším problémem může být metodika, kdy v případě zdravotních postižení, u nichž dochází průběžně ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu, se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti tak, aby odpovídala průměrnému rozsahu funkčního postižení a tomu odpovídajícímu poklesu pracovní schopnosti. O schopnosti najít si zaměstnání rozhoduje ne průměr, ale spíše okamžiky s horším průběhem.
Mohlo by vás zajímat: Lukáš Kovanda: Co přinesl klimatický summit v Glasgow?
Posledním argumentem je konstrukce produktu. V případě stejné částky pro 2. a 3. stupeň má klient uzavřeno jedno pojištění a pojistná částka je vyplacena při poklesu schopnosti výdělečné činnosti o 50 % a více. Pokud je částka rozdílná, je většinou použita konstrukce, že v okamžiku plnění z 2. stupně dojde ke snížení částky pro 3.stupeň o již vyplacené peníze. Jedná se o logický krok popsaný v pojistných podmínkách, který ale klienti mohou chápat negativně. Z jejich pohledu „teď, když je pravděpodobné, že se časem dostanu do 3.stupně, mi naschvál snížili částku, aby pak nemuseli platit hodně.“ U konstrukce plnění od 50 % podobné úvahy nevznikají.
Perličkou je ještě jeden, „kousavý“ argument proti nižší pojistné částce. Zatímco u stejných pojistných částek není třeba řešit výši pojistné částky pro 2. stupeň, u nižší je třeba odůvodnit, proč právě tolik. Proč např. dvě třetiny z pojistné částky pro 3. stupeň? Jak mohou zastánci prvního přístupu správně spočítat efekt všech tří vlivů: jinak honorovaná práce, nižší úvazek a poklesu státního důchodu? Jak obhájí své doporučení pro 2. stupeň?
Mohlo by vás zajímat: Názor: Dokud očkování není povinné, je třeba mluvit o diskriminaci neočkovaných
Závěr aneb máte slovo
Obě skupiny poradců se shodnou v jednom: invalidita 2. stupně je důležitá a doba, kdy smlouvy obsahovaly pouze 3. stupeň je již pryč. Bude za 5 let normální stejná pojistná částka nebo naopak zůstane zachována a využívána možnost s nižší pojistnou částkou pro 2. stupeň? Řekněte nám v diskusi pod článkem, jaký směr podporujete, jak je nastavena vaše metodika a proč. Předem děkujeme!
Komentáře
Přidat komentářStejná částka
Hlasuji pro stejnou částku. Proč? U některých diagnóz 2. stupně invalidity lze obtížně předpokládat, že si klient přivydělá výrazně více, než kolik činí invalidní důchod 3. stupně. Nelze tipovat, co se klientovi stane.
Vývoj je postupný
Časem to dojde ke stejné částce, stačí se podívat na vývoj
- na počátku nebyla v pojištění invalidita vůbec
- pak se přidal "třetí" stupeň (byla to tzv. plná invalidita, 66%+) a jen úraz
- pak se přidala k úrazu i varianta nemocí (opět jen pro plnou invaliditu)
- původně bylo primárně plnění důchodem, objevilo se i jednorázové plnění (nadvakrát)
- pak se konečně objevila i varianta pro částečnou invaliditu
- po změně zákona se k 2. a 3. stupni u většiny pojišťoven přidal i 1. stupeň
- postupně zmizelo plnění nadvakrát, většinou je vše ihned
- postupně se navyšují maximální možné částky a i ty doporučené
- postupně se v metodikách objevuje stejná částka pro 3.a 2 stupeň
Pokud by před 15 lety někdo řekl, že plná invalidita nestačí a je třeba i částečná, tak by většina říkala, že je to zbytečné a drahé. Dnes je pojištění 1. stupně normální. Podobně je to s tím, že dnes někdo nastavuje částku pro 2. stejnou jako pro 3. Za pár let to bude normální, lidé potřebují čas na změnu.
Je třeba si zjistit reálná data z trhu práce
V článku vůbec není zmíněno, že i invalidé mohou pracovat na plné úvazky. Je jich až překvapivě hodně a to i těch ve 3. stupni. Takže pár faktů: ve věkové skupině 35-49 let je 45,4 % všech invalidů ekonomicky aktivních. Polovina všech pracujících invalidů pracuje na plný úvazek. 13 % pracujích invalidů má III. stupeň. Zdrojem jsou data ČSÚ. Takže hezký pokus o marketing životního pojištění pojišťovny bez životní licence :)
A co vy tedy radite?
Jaká je tedy vaše rada? Nepojišťovat invaliditu vůbec? Nebo pouze třetí stupeň? Nebo i druhy na méně? Pokud ano, o kolik méně než třetí a proč přesně tolik? Nebuďte slušnej a řeknete to nahlas :)
Takže z toho plyne co?
Pochopil jsem z vašich čísel, že u každého 8 klienta nemusím pojišťovat ani invaliditu 3. stupně (13 % totiž bude moct plně pracovat). Můžete mi pane dataři napsat, jak poznám, kterého se to týká? Mám je rozpočítávat? :))) Mě i vaše vyselektovaná čísla říkají jedno: buď se nepojišťovat a doufat, že se mě to netýká (asi přijdu o práci a vy také a hlavně to je nerozumné chování) nebo sjednávat pojištění proto, že nebudu mít v životě štěstí a něco se mi stane. A pak musím počítat s tím, že nejhorším a sjednat si třetí i druhý stupeň invalidity i pro případ, že nebudu moct vůbec pracovat.
Re:
Těch 13 % jste pochopil špatně, zkuste si to ještě jednou přečíst. Dále z toho plyne to, že dívat se na invalidní lidi jako na lenochy žijící z ID je hloupost. Ty lidi jsou zaměstnatelný a dokonce je běžné, že pracují. A ta částka pro II. stupeň by měla být nižší, než u III. stupně. Dopočítat případný invalidní důchod se dá, náklady klienta jsou zjistitelný a dopočítat pak částky pro jednotlivé stupně je pak celkem jednoduchý :) Pojištění ano, ale rozumně nastavený. Přívěsný vozík si asi nepojistíte na 500 milionů, je to celkem zbytečný, i když teoreticky takovou škodu způsobit můžete.
Re:
Mám tomu rozumět tak, že to, že X procent pracuje, znamená, že jsou zaměstnatelní a mohou pracovat všichni a tedy není třeba invaliditu pojišťovat? No, nevím, proč by tedy pak byli invalidní. Navíc asi není práce jako práce - pokud budu na plný úvazek pilot a pak půjdu kvůli špatnému sluchu do 3.st., tak ano, můžu jít dělat pokladního, ale propad příjmu bude masivní, i když stále dělám na plný úvazek.
Re:
Všichni invalidé pracovat nemůžou a to sem ani nepsal. Ale dost velká část ano a dost jich i pracuje. Pohlížet na ně jako na lenochy nebo nesoběstačné ležáky je hloupé. Invalidita se vztahuje k aktuálnímu zaměstnání. Takže když pilot nemůže létat, může dělat spoustu profesí kolem letadel, třeba instruktora. A ten nebude placený tak špatně jako pokladní. A i kdyby skončil jako pokladní, tak za prvé někdo to dělat musí a za druhé z toho příjmu se žít dá. A i kdyby mu něco chybělo, tak je tu systém sociálních dávek. A navíc k tomu rozumná částka z pojištění. Takže znovu: Pojišťovat ano, ale rozumně na náklady a nikoliv na příjmy a celkově s rozumně nastavenými částkami. A to stejná částka pro II. a III. stupeň opravdu není.