Postřehy Evy Gmentové: Jací jsou Češi řidiči?


			Postřehy Evy Gmentové: Jací jsou Češi řidiči?
19.7.2018 Téma

Když ráno vstávám, první, co z rádia zaregistruji, jsou zprávy ze silnic. Dopravní hlášení je snad nejčastější relace, kterou rádia vysílají. A také asi nejdelší.

Denně jsou na našich silnicích a dálnicích desítky nehod, hodinové kolony a vůbec spousta komplikací. Jsme malá země, která má na rozdíl od gigantů jako Německo nebo Francie jen 56 tisíc kilometrů asfaltu, a přesto se mi sotva kdy povede, abych při cestě po českých komunikacích nepotkala nějaký zádrhel ve formě nehody, zúžení nebo třeba kolony před kruhovým objezdem. Už dávno jsem přemýšlela, čím to je? Je to jen tím, že naše silnice nejsou dost kvalitní, široké anebo nevyhovují kapacitně? Nebo je to tím, že jsme neukáznění řidiči, kteří nedodržují nejen pravidla silničního provozu, ale ani základní slušnost vůči ostatním účastníkům?

Poslední červnový týden jsem na evropských silnicích, především na těch italských, nakroutila 3000 km, a měla jsem tedy opět možnost srovnávat a hlavně o tom přemýšlet. Za celý týden za volantem jsem se nepotkala s žádnou komplikací, natož nehodou. Ano, za Mnichovem byl hustý provoz, a tudíž jsem nemohla jet více než 50tikilometrovou rychlostí, ale nestála jsem. Nezůstala jsem zaparkovaná na dálnici, protože někdo neukázněný nerespektoval střídavou jízdu anebo správně nezipoval, kolona plynule jela až za místo zúžení, kde se opět plynule rozjela. Žádný zádrhel, žádná komplikace, jen hustý provoz. Okamžitě mě napadlo, že tohle se u nás stát nemůže.


Mohlo by vás zajímat: Podcast: IDD všude, kam se podíváš


Italové jsou známí tím, že jsou poněkud divocí a ztřeštění řidiči. Žádný scénárista, který zasadí film do italských reálií, nezapomene na troubící a gestikulující řidiče. Já nic z toho na italských silnicích nezažila. Dokonce se mi jednou povedlo vjet před nádražím, kde jsem chtěla zaparkovat, do jednosměrky v protisměru. Místní taxikáři, kteří tam čekali na své zákazníky, mě jen slušně upozornili, že jsem jaksi jela jinudy, než jsem měla. Jako typická žena jsem se jen usmála a pokrčila rameny a pomyslela jsem si - škoda, že nejsem blondýna...

Možná si myslíte, že jsem jezdila jen po dálnicích, a tudíž můžu těžko posuzovat. Je pravda, že většinou jsem jela po dálnici, protože jsem se potřebovala dostat do středu Itálie, ale pak už jsem jezdila jen po místních komunikacích. A díky nim i chápu, proč mají Italové v oblibě malá auta. Na některé silničky se vedle mého auta vešel možná tak ještě mravenec. Naštěstí má moje auto zřejmě neuvěřitelnou schopnost se scvrknout a zúžit, včetně všech pasažérů, protože i na těchto silničkách jsem se míjela s jinými vozidly a dokonce i s autobusem.

Milimetry nás dělily od sebe i od propastí a skal okolo. Couvání i několik stovek metrů nebylo výjimkou. Ale ani jednou jsem se nesetkala s nervozitou, troubením, posunky nebo dokonce nadávkami. Italští řidiči byli ohleduplní, chápaví a tolerantní. A nikdy nezapomněli rukou nebo pokývnutím hlavy poděkovat, že byla vzniklá situace vyřešena.


Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: „podvedeniklienti.cz“ matou tělem


Za celý týden za volantem jsem se nesetkala s nehodou ani žádnou komplikací, a to přes to, že i v Evropě se silnice opravují a budují. Italští silničáři si moc nelámou hlavu tím, zda někam dají svodidla nebo patníky, a pokud dají, zda jsou kovové, plastové anebo jsou to jen prkna, ale povrch vozovky je vždy perfektní. Žádný tankodrom, žádné výmoly, žádné drncání, žádné díry – ani na silnicích v horách. A v ten okamžik si kladu otázku, kde soudruzi ne z NDR, ale z ČR udělali chybu. Jak je možné, že naše silnice jsou v tak hrozném stavu, i ty nově postavené? Jak to, že je u nás tolik nehod, karambolů, komplikací a kolon? Máme víc aut v rodině než průměrný Ital? Máme méně silnic? Máme horší řidiče?

Když překročím hranice a vjedu na české území, okamžitě poznám, že mám pod koly jiný, horší povrch. Stejně tak hned zaregistruji, že chování řidičů kolem mě je jiné, agresivnější, bezohlednější, možná i méně soustředěné na jízdu. V Německu je neomezená rychlost a Italové tu omezenou stejně nedodržují, ale i tak jsou asi všichni na jízdu více soustředění, protože nebourají tolik jako my. Paradoxem je, že v Itálii je tolerován alkohol v krvi, zatímco u nás ne, a přesto – nebo právě proto? – jsou italští řidiči lepší než ti čeští. Čím to je? Proč projedu celou Evropou bez zádrhele, a za českými hranicemi uvíznu v koloně?


Mohlo by vás zajímat: Co přináší nové ZETEO2 pro pojištění majetku a odpovědnosti?


Nedivím se pojišťovnám, že už je nebaví doplácet na povinné ručení. Nedivím se, že už někdo ani nechce sedat za volant a raději volí jinou dopravu. Přitom stačí vyjet za hranice a cestování vozem je potěšení. Ujet za týden 3000 km je náročné, ale ujet je v klidu a bez komplikací je prostě radost. A kochat se při tom krásou evropské krajiny je ještě větší radost. My si tu českou krajinu užíváme leda z kolon a parkovišť, kterými se pravidelně stává D1 i ostatní dálnice.

Tak vám všem přeji v létě klidné a ještě klidnější cestování a pevné nervy. A zkuste být za volantem chvíli Italem. Třeba se díky tomu bude i u nás jezdit pohodově.

Ing. Eva Gmentová, LL.M.
Specialista na vzdělávání v oblasti korporátního pojištění
Zakladatelka E.G.I. Education Grow Insurance

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články