Sloupek Kateřiny Lhotské: Životní prostředí chraňme i za cenu jeho zničení


			Sloupek Kateřiny Lhotské: Životní prostředí chraňme i za cenu jeho zničení
19.8.2019 Téma

Jedním z oblíbených témat ředitelů zeměkoule a ochránců našeho blaha je ochrana životního prostředí. Připadá mi, že v této disciplíně se jim daří obdobně jako v ostatních „ochranářských“. Dávají tomu pěkně na frak…

Stejně jako ostatní veřejně vyjadřující se lidé, tak ani já neodolám občas pokušení napsat o něčem, o čem vím starou belu. Jsem si toho vědoma, a tak se nechci pouštět do složitých analýz a jejich závěry opírat o nějaké rádoby vědecké studie. Stejně mám pocit, že jsou spíše odrazem přesvědčení jejich autorů než solidní analýzou stavu. Tedy podle hesla „výsledek je dán, teď k němu doplnit už jen ty vstupy“. Já si jen dovolím pár „selsko-rozumových“ postřehů. Byť je to ode mne troufalost, neb ze selského rodu nepocházím.

Oblíbené téma všech zachránců planety je snižování emisí a výroba energie z obnovitelných zdrojů. Tedy takových, které nečoudí, nesmrdí a jsou nevyčerpatelné. Což o to, jako idea to vypadá zajímavě. Ale ta realizace…


Mohlo by vás zajímat: Robert Kareš: Dvouciferný růst PVZP nás těší. Zůstáváme však nohama na zemi


Třeba takové fotovoltaické elektrárny. Na první pohled bezva nápad. Může mi ale někdo vysvětlit, proč se místo na pole a louky nenamontovaly sluneční články někam, kde by nikomu nevadily? Třeba na střechy domů, nebo velkých hal? Jasně, souvisí to nejspíš s tím, že majitelé polí byli obratnějšími vyjednávači než majitelé střech. Ale zabrání polí a luk pro stavbu elektráren moc ekologicky nevypadá. A zachránci planety mlčí.

Jiným šlágrem obnovitelných zdrojů jsou větrné elektrárny. Což jsou takové ty nevzhledné vrtule na vysokých stožárech hyzdících krajinu. A to u nás to ještě docela jde. Kdo se ale ocitne blízko hranic s Rakouskem a do země našich sousedů nahlédne, vidí les monster táhnoucí se až za obzor. Na dálku to připomíná armádu kráčejících strojů mimozemských vetřelců z Wellsovy Války světů.

Dalším skvělým ekologickým nápadem je přidávání biosložky do pohonných hmot. Vlastně taky obnovitelný zdroj, od kterého si jeho propagátoři slibovali navíc i snižování emisí skleníkových plynů. A výsledek? Když člověk vyleze na jaře na nějaký kopec, tak se mu před očima zažlutí nekonečné lány řepky. A kde se nežlutí, tam se třpytí fotovoltaika. Navíc se objevují studie o tom, že „neekologická“ paliva jsou ve skutečnosti čistší, než ta „ekologická“ s biosložkou. Stejně jako se objevují i studie opačné. Otázkou je, které z nich jsou psány podle již zmiňovaného pravidla „výsledek je dán“.


Mohlo by vás zajímat: Nařízení PEPP zveřejněno. Co čeká klienty?


Ekologickým výkřikem posledních let jsou elektromobily. Zachránci planety plánují, že by měly postupně nahradit vozidla na fosilní paliva. Jen jsou trochu drahé. Tedy spíše hodně drahé. A taky moc daleko nedojedou, ale zato baterie se jim dobíjejí celou věčnost. Tedy přesně podle hesla „je to sice blbý, ale zato drahý“. Pravda, jak půjde čas, tak se nejspíš kapacita baterií zvýší. Stejně jako rychlost dobíjení. Ale myslím, že v porovnání s vozidly na fosilní paliva budou elektromobily v dojezdu a ve flexibilitě ještě dlouho na hlavu prohrávat. Normální člověk by si zkrátka něco takového nikdy sám od sebe nekoupil, a tak je třeba jej ke spolupráci na záchraně planety donutit a používání elektromobilů bude nejspíš nutné nařídit.

Což patrně přinese celou řadu praktických problémů, jejichž řešení nebude úplně triviální. Dokáže si třeba někdo představit, jak za pár desetiletí bude jen v naší zemi večer co večer potřebovat statisíce až miliony majitelů elektromobilů najednou ve stejnou chvíli dobíjet? Co to asi bude muset být za infrastrukturu, která takovou špičkovou poptávku po elektrické energii zvládne? Bude třeba vybudovat tisíce dobíjecích míst schopných nakrmit energií stovky nebo možná i tisíce vozidel najednou. Dokáže někdo alespoň rámcově odhadnout, jaký šílený prachy to bude stát? A jak se bude energie v takových špičkách vůbec vyrábět? Pomocí větrníků nebo fotovoltaiky asi těžko. Elektrická energie se totiž hodně špatně skladuje, takže když bude večer při dobíjecí špičce tma a bezvětří, tak si nikdo nedobije ani koloběžku. A bude houby platné, že foukalo a svítilo v poledne.


Mohlo by vás zajímat: Zajímavost: Uber kolektivně pojistil své řidiče ve Švýcarsku


Energie se dá řízeně vyrábět třeba z jádra. To ovšem působí na zachránce planety jako rudý hadr na býka, a tak kolem tohoto zdroje energie už nějakou dobu vytvářejí nevídanou hysterii. Vzpomeňme jen na to, jak havárie jaderné elektrárny v japonské Fukušimě způsobená zemětřesením vedla k rozhodnutí zrušit jaderné elektrárny v tektonicky klidném Německu. Jenže když to nepůjde z jádra, jak chtějí zachránci planety vyrábět elektrickou energii ve chvíli, kdy bude potřeba?

Prý třeba v elektrárnách na bioplyn vyráběného z hnoje a močůvky. To abychom kvůli tomu začali ve velkém pěstovat krávy. Nesmí ale moc prdět, protože to by nám zase oteplovaly planetu, roztály by ledovce a stouply by hladiny oceánů. No alespoň bychom to měli blíž k moři. Možná tak blízko, že bychom tam dojeli i elektromobilem…

Jestli někomu připadá, že jen kritizuji a nepřináším žádné řešení, má samozřejmě pravdu. Důvod je prostý – žádný geniální nápad, jak ukojit rostoucí hlad po energiích a nedat přitom životnímu prostředí ránu z milosti, nemám. Kdybych ho měla, nechám si ho patentovat a v tuto chvíli nejspíš nepíšu tento článek, ale přetahuji se šéfem Amazonu panem Bezosem o to, kdo je nejbohatším člověkem na světě…

Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.

Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Záchrana planety?

Moravan,  19. 8. 2019

Dvě poznámky:
1. Planeta nepotřebuje zachraňovat. Pokud ji nesetřelí kometa nebo tak něco, bude tu ještě dlouho po tom, co na jejím povrchu skoná poslední Homo Sapiens. Jestli někdo potřebuje zachraňovat, jsme to my, lidé; to v našem zájmu je zabojovat, aby na Zemi zůstalo prostředí příznivé pro přežití našeho druhu.
2. Není třeba génia, abychom si spočítali, že když už někdy v půlce června spotřebujeme všechno, co dokáže planeta za rok vyprodukovat, exituje ke skutečně účinné ochraně životního prostředí jediná cesta: všichni se musíme uskromnit. Zejména my z blahobytných krajin (a ač si to mnoho lidí nemyslí, ČR _je_ blahobytná krajina) si to musíme přepočítat a prostě přestat konzumovat ve velkém.

RSS

Související články