Žalovaný otec byl na sjezdovce se dvěma svými syny ve věku 11 a 8 let. I ten mladší syn už měl více než tříletou zkušenost s lyžováním, i když vždy každý rok jen na týden. I proto všichni zvolili nejsnadnější sjezdovku označenou modrou barvou, kterou i lyžařský instruktor pro ně výslovně označil za vhodnou. Jako první jel starší syn, druhý mladší syn a otec až poslední za nimi. Na sjezdovce byl čilý provoz, proto otec své děti poučil, že musí jet opatrně, držet si rychlost pod kontrolou a pohybovat se jen v souladu se známými pravidly FIS pro lyžování. Starší syn zabrzdil během jízdy na plošším místě sjezdovky u stanice lanovky, mladší však jel příliš rychle, aby se mu to také povedlo. Přejel na strmější část dráhy a ztratil nad svými lyžemi kontrolu.
Mohlo by vás zajímat: Glosa Jaroslava Daňhela: Jak se změní pojišťovnictví v době koronavirové?
Střetu se nedalo zabránit
Žalující žena v tu chvíli křížila sjezdovku. Správně se rozhlédla směrem vzhůru a žádné nebezpečí nezaznamenala. Když se zleva od plošinky přiřítil osmiletý lyžař, už nešlo kolizi zabránit. Sportovkyně utrpěla těžkou zlomeninu bérce. Ta byla spojena s určitými trvalými následky a výpadkem příjmů. Proto zažalovala otce lyžaře, s nímž se střetla, protože jeho syn jednal v rozporu s pravidly FIS a způsobil úraz. Z toho usuzovala, že otec ho dostatečně nepoučil o tom, jak se na sjezdovce chovat.
Co je adekvátní příprava před jízdou?
Prvoinstanční soud dal žalující straně z velké části za pravdu: instruktor neměl dovolit, aby osmiletý lyžař sjížděl tuto sjezdovku, protože pro to neměl dostatečné zkušenosti. Takové evidentně závadné jednání samo o sobě stačí jako zavinění, které lze rozšířit i na dozorujícího rodiče a plnění jeho povinnosti. Odvolací soud to viděl trochu jinak: způsob jízdy rodiny nelze v zásadě zpochybnit, protože jet za dětmi v závěsu umožňuje například rychlejší reakci na pády. Ale bývalo by muselo být dohodnuto tempo a linie jízdy s osmiletým jezdcem. Pokud by tomu tak bylo, umožňovala by odpovídající blízkost dítěte zakročit. Ale kvůli vyšší rychlosti dítěte tato možnost odpadla. Jízda před ním, anebo dohodnuté místo k mezizastávce a zabrzdění by bývala docílila toho samého: zabránit tomu, aby se tempo vymklo kontrole.
Mohlo by vás zajímat: Nejlepší vakcína proti Covid-19 je zbavit se strachu. Epidemie u nás nebyla
Obzvláště dané místo nehody je nebezpečným terénem, kde je zapotřebí mimořádné pozornosti. Žalovaný údajně nepřijal žádné opatření, aby rychlost svého syna nějakým způsobem reguloval. Také hodnocení lyžařského instruktora, že tato sjezdovka je pro osmiletého lyžaře vhodná, ho nemohla zbavit povinnosti dohledu.
Rozumné hranice povinnosti dohledu
A právě proti tomu se ohradila mimořádná revize žalovaného otce, kterou se zabýval Nejvyšší soud. To, zda zjevně nevinná žalobkyně má nárok na náhradu škody, záleží na tom, zda žalovaný otec skutečně zanedbal svou povinnost dohlížet na syna. A podle soudu tomu tak nebylo. Otázkou bylo, co musí rozvážní rodiče podle rozumných nároků udělat, aby zabránili poškození třetí strany svým dítětem. Například nelze od středně pokročilého lyžaře žádat, aby nedůvěřoval informaci sportovního instruktora. Nehledě na to, že učitel lyžování nevydal žádný špatný pokyn, když důvěřoval osmiletému, že modrou sjezdovku samostatně sjede. Ve skutečnosti byl jen ten problematický malý úsek příliš těžký, zatímco napravo od něj byl sjezdovka mnohem jednodušší.
Mohlo by vás zajímat: Pojištění odpovědnosti ve světle nové judikatury
Kromě toho osmiletý lyžař už podobně obtížné sjezdovky vícekrát předtím úspěšně zdolal. Jakým způsobem tedy měl otec konkrétně zabránit situaci, kdy malý chlapec ztratil vládu nad lyžemi, neodpověděl ani odvolací soud. Nepomohlo by ani to, kdyby otec jel k němu blíže, ani kdyby měli dohodnuté místo mezizastávky. Nic by ho nedokázalo zabrzdit. Kontrolu ztratil už na plošším místě a pokyn otce k zastavení by tedy býval stejně nemohl splnit. Revize rozhodnutí nižší instance tak byla úspěšná a nárok na náhradu škody žalující strany byl v plném rozsahu odmítnut.
Komentáře
Přidat komentář