Pojistný obzor: Novinky v evidenci skutečných majitelů

Pojistný obzor je k přečtení ZDE

Zákonem dotčené společnosti (dále jen „evidující osoby“) by měly věnovat náležitou pozornost povinnosti řádně evidovat své skutečné majitele, neboť zejména soukromoprávní sankce za neexistenci zápisu v evidenci skutečných majitelů (dále jen „evidence“) zásadním způsobem ovlivňují vztahy mezi korporací a jejími společníky.

ZESM transponuje 5. AML směrnici[1], z níž plyne požadavek na veřejnost některých údajů o skutečných majitelích, zavedení mechanismů ověřování a kontroly pravdivosti údajů vedených v evidenci, jakož i stanovení efektivních sankcí za nesplnění určitých povinností. ZESM nahradil předchozí režim evidence skutečných majitelů, který byl upraven v zákoně č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“). Nový zákon komplexně upravuje kritéria pro určení, kdo je skutečným majitelem, a zároveň i procesněprávní aspekty registrace skutečných majitelů.

Mohlo by vás zajímat: 2Q 2021: MetLife vykázal čistý zisk 3,4 mld. $. Prudential Financial 2,2 mld. $

Povinnosti evidující osoby

Skutečný majitel se zjišťuje ve vztahu ke všem právnickým osobám, které mohou mít skutečného majitele, a právním uspořádáním tuzemským i zahraničním. Evidující osoba má povinnost o svém skutečném majiteli získávat a zaznamenávat úplné, přesné a aktuální údaje. V případech tzv. „náhradního skutečného majitele“ musí být zaznamenány také kroky učiněné při zjišťování skutečného majitele. Tyto údaje je evidující osoba povinna uchovávat po celou dobu, kdy je fyzická osoba jejím skutečným majitelem, a dále 10 let od zániku postavení skutečného majitele. Evidující osoba je povinna podat návrh na zápis do evidence bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti a je povinna zajistit, aby platné údaje o jejím skutečném majiteli odpovídaly skutečnému stavu.

Korporace, které dříve řádně zajistily zápis do stávající evidence, mají v přechodném období (do 1. prosince 2021) povinnost zajistit soulad zapsaných údajů s novým zákonem. Takový zápis je osvobozen od soudního poplatku. Korporace, které v daných lhůtách své skutečné majitele neevidovaly, přechodné období nemají, a musí proto své skutečné majitele řádně evidovat bez zbytečného odkladu po 1. červnu 2021 a od poplatku za zápis osvobozeny nejsou. Evidující osoba je povinna sdělit údaje o skutečném majiteli a krocích k jeho zjištění povinné osobě dle AML zákona a v zákoně vyjmenovaným orgánům veřejné správy. Právnické osoby výslovně uvedené v zákoně nemají povinnost skutečného majitele evidovat, jelikož dle zákona skutečného majitele nemají[2]; jedná se o:

• stát a územní samosprávný celek;
• dobrovolný svazek obcí;
• státní příspěvkovou organizaci a příspěvkovou organizaci územního samosprávného celku;
• školskou právnickou osobu zřízenou státem, územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí;
• veřejnou výzkumnou instituci;
• právnickou osobu zřízenou zákonem nebo mezinárodní smlouvou;
• státní podnik a národní podnik;
• okresní a regionální komoru nebo začleněné společenstvo podle jiného zákona;
• evropské seskupení pro územní spolupráci;
• politickou stranu a politické hnutí;
• církev a náboženskou společnost a ostatní právnické osoby podle zákona upravujícího církve a náboženské společnosti;
• odborovou organizaci a organizace zaměstnavatelů;
• honební společenstvo;
• společenství vlastníků jednotek;
• právnickou osobu, ve které má přímo nebo nepřímo veškeré podíly na prospěchu a hlasovacích právech ČR, kraj nebo obec;
• obecně prospěšnou společnost a ústav, jejichž zakladatelem je ČR, kraj nebo obec.

Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance talk: U mikrofonu Pavel Nepala

Kdo je skutečným majitelem

Skutečným majitelem je každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem. Zákon považuje za skutečného majitele každou osobu, jež může získávat přímo či nepřímo více než 25 % celkového majetkového prospěchu či likvidačního zůstatku (tzv. „koncový příjemce“), a stejně tak i osoby ovládající či s dostatečným počtem hlasů (tzv. „osoba s koncovým vlivem“). Koncovým příjemcem obchodní korporace je každá osoba, která má přímo nebo nepřímo právo na podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku obchodní korporace (podíl na prospěchu) větší než 25 % a tento podíl na prospěchu dále nepředává. Pozice koncového příjemce je zpravidla dána samotnou pozicí dané osoby (typicky společníka), ale muže byt i ujednána (např. smluvní́ ujednaný́ mezi společníkem a třetí osobou, smlouva o tiché společnosti).

Osobou s koncovým vlivem je každá osoba, která může bez pokynů jiného přímo nebo nepřímo uplatňovat rozhodující vliv v právnické osobě; v obchodní korporaci je to ovládající osoba dle zákona o obchodních korporacích. Pozici osoby s koncovým vlivem zakládá i pouhá možnost rozhodující vliv vykonávat. Pokud se např. většinový společník obchodní korporace zdrží výkonu hlasovacích práv, neztrácí tím rozhodující vliv v dané společnosti. Postavení osoby s koncovým vlivem můž e být založeno např. zakladatelským právním jednáním, rozhodnutím orgánu společnosti o vyplacení podílu na prospěchu, prohláš ením společníků o jednání ve shodě a vlivem vyplývajícím z rodinných vazeb. Jelikož jsou definice koncového příjemce a osoby s koncovým vlivem nevyvratitelné domněnky, bude skutečným majitelem každá osoba, která naplní zákonnou definici.

Mohlo by vás zajímat: 2Q 2021: MetLife vykázal čistý zisk 3,4 mld. $. Prudential Financial 2,2 mld. $

Zákon upravuje i tzv. „náhradního skutečného majitele“[3]. Jestliže skutečného majitele nebude ani při vynaložení veškerého úsilí možné určit dle definice koncového příjemce nebo osoby s koncovým vlivem, uplatní se fikce, že skutečným majitelem je každá osoba ve vrcholném vedení korporace. Osobou ve vrcholném vedení se dle zákona rozumí každá fyzická osoba, která zajišťuje každodenní nebo pravidelné řízení výkonu činností právnické osoby, jako je obchodní vedení, a přitom je členem statutárního orgánu právnické osoby nebo osobou v obdobném postavení nebo zastupuje právnickou osobu v tomto orgánu nebo je přímo podřízena statutárnímu orgánu právnické osoby nebo jeho členovi (např. generální ředitel). Tento náhradní skutečný majitel se uplatní i v případě, že osobou s koncovým vlivem v korporaci je právnická osoba, která nemá dle § 7 ZESM skutečného majitele.

Zásadní změna se dotkla společností se složitější vlastnickou strukturou[4]. Pokud je osobou s koncovým vlivem právnická osoba, která má tzv. „náhradního skutečného majitele“, pak tento náhradní skutečný majitel je skutečným majitelem všech korporací v jí podřízené struktuře vztahů. Např. pokud u mateřské společnosti nebude možno určit skutečného majitele, protože mateřská společnost je obchodována na burze, pak za skutečné majitele této mateřské společnosti jsou považovány fyzické osoby v jejím vrcholném vedení, např. členové statutárního orgánu. Pokud bude mateřská společnost osobou s koncovým vlivem v dceřiné společnosti, pak jako skuteční majitelé dceřiné společnosti budou zapsány osoby ve vrcholném vedení mateřské společnosti. Jedná se o zásadní změnu, neboť doposud byl za náhradního majitele považován člen statutárního orgánu zapisované osoby, nikoliv člen statutárního orgánu nejvýše postavené právnické osoby ve vlastnické struktuře.

Mohlo by vás zajímat: Spory kolem Nord Stream 2 zažehnány. Vrátí se pojišťovny?

Jaké jsou soukromoprávní a veřejnoprávní sankce

Další novinkou je zavedení citelných sankcí za nesplnění povinnosti zapsat skutečného majitele do evidence či za uvedení nesprávných údajů. Zásadní sankcí za neexistenci zápisu v evidenci je zásah do soukromoprávních práv vlastníků podílů v korporacích v podobě zákazu výplaty plnění pro skutečného majitele a zákazu výkonu hlasovacích práv na nejvyšším orgánu společnosti. Tyto následky nastávají automaticky ze zákona a jsou nezávislé na předchozím rozhodnutí soudu, že v evidenci existuje nesrovnalost. Přestože dle důvodové zprávy je úmyslem zákonodárce takto přinutit evidující osoby udržovat aktuální informace o skutečných majitelích, nelze nezmínit, že tyto zákazy fakticky dopadají do práv skutečných majitelů, nikoliv evidujících osob. Povinnost evidovat skutečné majitele má evidující osoba, nikoliv skutečný majitel, jenž má pouze povinnost součinnosti s evidující osobou.

Není-li skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci, nesmí obchodní korporace vyplatit podíl na zisku, likvidačním zůstatku a jiném prospěchu jemu ani právnické osobě či právnímu uspořádání, jichž je rovněž skutečným majitelem. Podíl na prospěchu nesmí obchodní korporace vyplatit ani takové právnické osobě či právnímu uspořádání, které nemají skutečného majitele zapsaného v evidenci. Též zaniká právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, který nebyl vyplacen do konce účetního období, ve kterém bylo rozhodnuto o jeho výplatě[5].

Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Další „poslední“ varování

Skutečný majitel obchodní korporace, který není zapsán v evidenci, nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu této obchodní korporace vykonávat hlasovací práva ani rozhodovat jako její jediný společník. Stejný zákaz platí i pro právnickou osobu, jejíž skutečný majitel v evidenci není zapsaný[6]. Výjimkou jsou situace, kdy vzniklo postavení skutečného majitele v období 15 dnů přede dnem rozhodování nejvyššího orgánu nebo jediného společníka. Rozhodl-li jediný společník v rozporu se zákonem, lze se dovolávat neplatnosti tohoto rozhodnutí podle pravidel o neplatnosti rozhodnutí jediného společníka rozhodujícího v působnosti nejvyššího orgánu podle zákona o obchodních korporacích[7]. Dalším následkem je nevymahatelnost smluv zastírajících skutečného majitele[8].

Veřejnoprávní sankcí za porušení povinnosti zapsat skutečného majitele do evidence či za neuvedení aktuálních údajů je pokuta až do výše 500 000 Kč uložená evidující osobě. Pokuta může být uložena také samotnému skutečnému majiteli, pokud neposkytl potřebnou součinnost evidující osobě[9].

Pokud není skutečný majitel korporace evidován, je korporace vyloučena z účasti na veřejné zakázce[10] a při udílení dotací[11].

Evidence skutečných majitelů

Zákon přinesl změny týkající se vedení evidence, kterou vede v elektronické podobě rejstříkový soud. Evidence dle zákona navázala na evidenci údajů o skutečných majitelích podle zákona o veřejných rejstřících. Údaje zapsané podle právní úpravy účinné do 31. května 2021 byly ze staré evidence převzaty automaticky do nové evidence. Přístup k evidenci je umožněn elektronicky, a to prostřednictvím webových stránek justice.cz[12]. Do účinnosti nového zákona měl přístup k údajům v evidenci pouze úzký okruh osob, kterým toto právo přiznával zákon o veřejných rejstřících (např. povinné osoby dle AML zákona nebo orgány veřejné moci). Zásadní změnou je plná veřejnost základních informací o skutečných majitelích v rozsahu: jméno a příjmení, stát bydliště, rok a měsíc narození, státní občanství a údaj o důvodu postavení skutečného majitele[13].

Mohlo by vás zajímat: Lukáš Kovanda: Skanzen Evropa. Nemoci eurozóny Evropská centrální banka nevyléčí

Přístup ke všem evidovaným údajům mají zákonem vybrané subjekty, mezi něž patří i pojišťovny jako povinné osoby dle AML zákona. Vybrané subjekty mohou přistupovat k údajům v evidenci dálkově přes internetové rozhraní spravované Ministerstvem spravedlnosti ČR, přičemž konkrétní přistupující osoby prokazují svou totožnost prostřednictvím nástrojů elektronické identifikace. Žádosti o zřízení dálkového přístupu vyřizuje Ministerstvo spravedlnosti ČR. Dálkový přístup i vyřízení žádosti o něj jsou bezplatné. Dříve vydávané jedinečné identifikátory oprávněných osob by měly přestat fungovat k 1. září 2021.

Evidující osoba má do evidence přístup a může získat výpis, který se jí týká, přímo z webové stránky evidence s využitím identifikace prostřednictvím informačního systému datových schránek. Osoba skutečného majitele může výpis, který se jí týká, získat přímo z webové stránky evidence s využitím prostředků elektronické identifikace. Elektronické výpisy je možné získat také od příslušného soudu. Tato možnost je však zpoplatněna.

Mohlo by vás zajímat: Fúze pojišťoven UNIQA a AXA byla završena

Zápis a automatický průpis do evidence

Určení skutečného majitele nemusí být pro evidující osobu vždy jednoduché. Podrobnější informace obsahuje Příručka evidování skutečných majitelů[14]. Do evidence se zapisují nebo automaticky propisují zákonem stanovené údaje o skutečných majitelích právnických osob se sídlem na území ČR nebo právních uspořádání (svěřenecký fond s vazbou na ČR[15]). Návrh na zápis obecně podává evidující osoba. Návrh může podat i osoba, která prokáže právní zájem, např. skutečný majitel. Zápis změn do evidence provádí příslušný soud nebo notář. Lze doporučit provedení zápisu přímo notářem, neboť poplatky za zápis notářem jsou nižší, zápis notářem nepodléhá přezkumu soudem a notář provede zápis ve lhůtě tří pracovních dní. Do evidence se zapisují:

• údaje identifikující osobu skutečného majitele;
• údaje o povaze postavení skutečného majitele, včetně údajů o případné struktuře vztahů;
• údaje o trvání pozice skutečného majitele.

Povahou postavení se rozumí, zda se jedná o koncového příjemce, nebo osobu s koncovým vlivem, příp. obě postavení současně, nebo náhradního skutečného majitele. Ze zápisu musí být zřejmé, zda je postavení založeno přímo, či nepřímo, a velikost podílu. Pokud postavení není založeno podílem, je třeba do evidence zapsat, jaká skutečnost postavení skutečného majitele zakládá. Skutečný majitel je přímý, pokud mezi ním a evidující osobou není žádný prostředník. Jeho postavení je založeno přímo, jestliže je např. společníkem evidující osoby nebo členem jejího orgánu. Skutečný majitel je nepřímý, pokud je mezi ním a evidující osobou jeden nebo více prostředkujících článků (osob), pokud je např. společníkem společnosti, která je společníkem evidující osoby. V případě nepřímého postavení skutečného majitele je nutné zapsat popis struktury vztahů. V rámci popisu struktury vztahů se zapisují jednak jednotlivé články struktury (prostředkující osoby), jednak údaje o vztazích mezi články – typicky velikost prostředkujících podílů. Zapisované skutečnosti je potřeba doložit písemnostmi, např. výpisem z veřejného rejstříku, zakladatelským právním jednáním, seznamem společníků, rozhodnutím orgánu o vyplacení zisku či prohlášením evidující osoby nebo skutečného majitele. Avšak prohlášení by mělo být jako podklad pro zápis doloženo pouze v případech, nelze-li skutečnost doložit jinak. Souhlas skutečného majitele se svým zápisem se nedokládá.

Mohlo by vás zajímat: Zdraví na pracovišti. Jaká je aktuální situace?

Prostřednictvím automatického průpisu lze dosáhnout splnění evidenční povinnosti bez potřeby vyvíjení aktivity evidující osoby, jelikož evidence je napojena na veřejný rejstřík. Dojde-li ke změně ve veřejném rejstříku, která se dotkne skutečného majitele, projeví se změna automaticky i v evidenci. V případě obchodních korporací nastává automatický průpis u akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným v situacích dle § 38 ZESM.

U akciové společnosti bude do evidence automaticky propsána fyzická osoba, která je uvedena jako její jediný akcionář ve veřejném rejstříku. U společnosti s ručením omezeným budou do evidence automaticky propsáni společníci s podílem větším než 25 %. Pokud však již evidující osoba zajistila zápis do evidence, výše uvedený automatický průpis na ni nedopadne a evidující osoba musí o automatický průpis do budoucna aktivně požádat. Evidující osoba by však i v případě automatického průpisu měla kontrolovat evidenci, neboť ani automatický průpis nezbavuje evidující osoby povinnosti zapsat správné údaje, pokud průpis neodpovídá skutečnému stavu nebo je neúplný.

Zákon umožňuje v některých výjimečných případech údaj o skutečném majiteli nezveřejnit (např. v případě skutečných majitelů, jimiž jsou ne zletilé osoby, nebo v případech hodných zvláštního zřetele)[16]. O nezveřejnění je však třeba požádat – nedochází k němu automaticky.

Povinné osoby dle AML zákona a orgány veřejné moci oznamují rejstříkovému soudu nesrovnalosti v evidenci. Nesrovnalostí je dle zákona stav, kdy:

• aktuálně zapsané údaje v evidenci neodpovídají skutečnému stavu;
• v evidenci nejsou zapsány žádné údaje;
• údaje, které byly z evidence vymazány bez náhrady, neodpovídají́ nebo neodpovídaly skutečnému stavu;
• údaje, které byly z evidence vymazány a byly nahrazeny novými údaji, neodpovídají́ nebo neodpovídaly skutečnému stavu.

Rejstříkový soud vyzve evidující osobu k odstranění nesrovnalosti nebo k jejímu vyvrácení ve stanovené lhůtě. Pokud k odstranění nesrovnalosti nedojde, zahájí rejstříkový soud řízení o nesrovnalosti a vyznačí v evidenci poznámku o nesrovnalosti v zapisovaných údajích[17]. V rámci řízení bude nesrovnalost buď potvrzena a napravena rejstříkovým soudem, nebo se prokáže, že zapsané údaje jsou správné, a v takovém případě rejstříkový soud poznámku nesrovnalosti vymaže.

Mohlo by vás zajímat: Lékaři si loni polepšili o 11 %

Zjišťování skutečného majitele dle AML zákona

Skutečným majitelem dle AML zákona se rozumí skutečný majitel dle ZESM a dále fyzická osoba, za kterou se obchod provádí; v tomto případě je skutečný majitel vázán ke konkrétní́ transakci nebo obchodu. Pojišťovny a samostatní zprostředkovatelé při nabízení životního pojištění jako povinné osoby dle AML zákona musí v rámci identifikace klienta zjistit, zda skutečný majitel klienta, pokud je jim znám, není politicky exponovanou osobou ani osobou, vůči níž se uplatňují mezinárodní sankce. AML zákon vždy požaduje zjištění totožnosti skutečného majitele klienta jako součást kontroly klienta nejpozději před uskutečněním prvního obchodu v rámci obchodního vztahu nebo před uskutečněním obchodu mimo obchodní́ vztah. V rámci kontroly klienta musí zjistit totožnost skutečného majitele klienta[18] z veřejné evidence skutečných majitelů a jednoho dalšího důvěryhodného zdroje (např. z médií, dostupných rešerší na internetu, čestného prohlášení zástupce klienta). V rámci zjišťování totožnosti skutečného majitele není třeba zjišťovat všechny jeho identifikační́ údaje ve smyslu § 5 AML zákona; postačí́ získat údaje k určení identity fyzické́ osoby, např.: jméno, příjmení, adresu pobytu, datum narození a statní́ příslušnost. Pokud je oprávněnou osobou ze životního pojištění určena právnická osoba nebo svěřenský fond nebo došlo k postoupení smlouvy životního pojištění na takovou osobu, je opět stanovena povinnost zjistit a zaznamenat jejího skutečného majitele.

Mohlo by vás zajímat: Markéta Šichtařová: Chvála sobců

Zásadní novinkou je postup povinné osoby, která při provádění identifikace a kontroly zjistí nesrovnalost v údajích zapsaných v evidenci.[19] Jak již bylo uvedeno výše, nesrovnalostí se rozumí stav, kdy údaje v evidenci neodpovídají nebo neodpovídaly skutečnému stavu, nebo stav, kdy v evidenci skutečných majitelů nejsou zapsány žádné údaje. Povinná osoba musí nejdříve upozornit na nesrovnalost přímo klienta, uvést, v čem nesrovnalost spatřuje, a umožnit mu k nesrovnalosti se vyjádřit. Pokud klient nesrovnalost bez zbytečného odkladu neodstraní nebo nevysvětlí, je povinná osoba povinna oznámit nesrovnalost soudu vedoucímu evidenci. Oznámení nesrovnalosti soudu musí povinná osoba doložit skutečnostmi a písemnostmi, které nesrovnalost osvědčují, a také uskutečněným vyjádřením klienta. Jestliže by se mohlo zmařit nebo ohrozit šetření podezřelého obchodu nebo probíhající trestní řízení, může Finanční analytický úřad dát povinné osobě v konkrétním případě pokyn, aby nepostupovala dle pravidel upozornění na nesrovnalost. Takto zákonodárce přenesl povinnost kontroly souladu evidence na povinné osoby dle AML zákona. Tyto povinnosti platí od 1. června 2021 a jejich nesplnění je přestupkem s možnou sankcí v rozpětí 100 000 – 1 mil. Kč.

Finanční analytický úřad vydal metodický pokyn ke zjišťování skutečného majitele povinnými osobami, které reflektuje nový právní stav od 1. června 2021[20]. Pojišťovny jako povinné osoby musí také plnit povinnosti vyplývající z AML vyhlášky ČNB[21].

Pojistný obzor je k přečtení ZDE

JUDr. Monika Herešová Mráková
Advokátka
Herešová advokáti

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849, o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu.
[2] Paragraf 7 ZESM.
[3] Paragraf 5 ZESM.
[4] Paragraf 5 odst. 3 ZESM: Je-li osobou s koncovým vlivem právnická osoba, jejíž skutečný majitel je určen podle odstavce 1 nebo 2, platí, že každá osoba v jejím vrcholném vedení je také skutečným majitelem všech korporací v jí podřízené struktuře vztahů.
[5] Paragraf 53 ZESM.
[6] Paragraf 54 ZESM
[7] Např. § 191 a § 428 zákona č. 90/2012 Sb., § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
[8] Paragraf 52 ZESM: Práva a povinnosti z právního jednání zastírajícího osobu skutečného majitele, které vznikly v době, kdy není skutečný majitel zapsán v evidenci skutečných majitelů, nelze vymáhat; to platí bez ohledu na to, kterým právním řádem se právní jednání řídí.
[9] Paragraf 55 ZESM.
[10] Paragraf 122 zákona č. 134/2016 Sb.
[11] Paragraf 14 zákona 218/2000 Sb. a § 10a zákona č. 250/2000 Sb.
[12] Https://esm.justice.cz
[13] Paragraf 14 ZESM.
[14] Https://www.financnianalytickyurad.cz/download/downloads_files_cs/1622468453_cs_prirucka-evidovani-skutecnych-majitelu.pdf
[15] Paragraf 12 odst. 2 ZESM
[16] Paragraf 32 ZESM
[17] Paragraf 42 a násl. ZESM
[18] Paragraf 9 AML zákona.
[19] Paragraf 15a AML zákona.
[20] Metodický pokyn č. 3: Zjišťování skutečného majitele povinnými osobami.
[21] Vyhláš ka ČNB č. 67/2018 Sb., o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.