Pojistná daň je téma, které se při různých příležitostech občas vrací i v České republice na scénu. Je pravdou, že s parafiskálním odvodem z povinného ručení ve výši 3 % patří dodatečné daňové zátěže českých pojišťoven v rámci Evropy spíše k těm nižším. Politici vždy budou při úpravách těchto daní, resp. odvodů, nevyhnutelně stát před volbou.
Možností je buď zavedení dodatečného odvodu/daně nad rámec smluv, který je politicky velmi obtížně obhajitelný, a to jak v dobách ekonomické recese, kdy stát potřebuje získat každý dodatečný příjem (lidé jsou citliví na zvyšování jejich výdajů), tak i v robě konjunktury, kdy dodatečné příjmy až tak potřeba nejsou (ale občané by si je potenciálně i mohli dovolit), nebo nechat odvádět pojišťovny určitou část z dohodnutého pojistného.
Mohlo by vás zajímat: TOP 30 pojišťovacích makléřů za rok 2016 v Česku dle oPojištění.cz
Ve většině zemí západní Evropy byly tyto odvody zavedeny v dobách dávno minulých, nicméně v převážné většině ke konkrétnímu účelu. Například ve Spojeném království je vybírají rovnou hasiči, v Belgii Červený kříž atp. Protože k zavedení došlo většinou již dávno, neexistují napříč Evropou v podstatě žádné společné prvky. Popis tohoto nepřímého zdanění vydává pravidelně Insurance Europe: jde o více než stostránkový dokument zahrnující jen popis bez konkrétních citací všech podmínek.
Jako politicky více průchozí se jeví převedení povinnosti odvádět tuto dodatečnou zátěž na pojistitele. Ideálně ještě s komentářem, že se to nepromítne do cen pojistek, protože pojišťovny mají zisků dost. Realizace nepopulárních opatření pak zůstanou na pojišťovnách. Tímto směrem se pokusily vydat v posledních letech některé země střední a východní Evropy, kde se zaváděly nové nebo upravovaly stávající odvody. Mezi ně patří také ČR se zavedením odvodu z povinného ručení. Diskuze o tom, do jaké míry odvod 3 % pojistného ovlivnil růst cen v této oblasti, může být na delší úvahu. Faktem je, že přispěl k nutnosti k tomuto kroku sáhnout.
Maďarská vláda je známá tvrdými zásahy proti všem finančním institucím, a jedním z jejích kroků bylo i zavedení odvodů z pojistného od 1. 1. 2013. Ty měly retroaktivní účinnost, a kvůli tomu se trh ze ziskové marže 5 % v roce 2012 dostal na konci roku 2014 po rozsáhlých sanačních opatřeních do ztráty „pouze" - 0,64 % z obratu a teprve v letech 2015 a 2016 se postupně vrátil zpět do zisku. Argumenty, které zaznívaly i při pozdějších diskuzích na Slovensku, hlásaly, že pojišťovny donutí zavedení těchto odvodů k úspornějšímu provozu a snížení provizní zátěže.
Mohlo by vás zajímat: Zdanění slovenského pojišťovnictví: Nejde o evropský standard!
Faktem je, že akviziční náklady vzrostly v Maďarsku z 20,8 % v roce 2012 na 21,86 % na konci roku 2014. Celkové čisté náklady pak z 26,12 % na 27,73 %. S ohledem na postupné zlepšování výsledku (bez výrazné pomoci finančního umístění) lze konstatovat, že celý odvod zaplatil spotřebitel. Stát samozřejmě v tomto období vybral na daních ze zisku pojišťoven podstatně méně.
Slovensko je v dodržování obvyklých evropských právních standardů výrazně blíže naší zemi, než je tomu u Maďarska. Přesto se do jisté míry vydalo jeho směrem. Ve třetím čtvrtletí 2016 navrhlo zavedení odvodu v rozsahu 8 % z celého pojistného přijatého po 31. 12. 2016 ze všech oblastí neživotního pojištění mimo PZP(našeho povinného ručení), kde již odvod v této výši platí delší dobu.
Podívejme se na argumentaci, že si pojišťovny působící na Slovensku mohou odvod dovolit. Zisková marže poslední rok před diskuzí byla za neživotní segmenty 4,28 %. Zavedení odvodu
8 % bez dopadu na klienty by tedy znamenalo ztrátu necelá 4 % z obratu. Pokud by nebylo dotováno z jiných zdrojů, nutně by vedlo k postupnému snižování míry solventnosti pojišťoven. Takže dříve nebo později by bylo nutné tento odvod na klienty přenést.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Daň z pojistného, aneb ber, kde se dá
Velkým tématem byla retroaktivita tohoto kroku. Na poslední chvíli se v parlamentu znění zákona změnilo. A to tak, že odvodu budou podléhat „pouze“ nově uzavřené smlouvy. Retroaktivita na existující smlouvy by vedla k žalobě pojišťoven, u které nakonec i zákonodárce vyhodnotil, že by byla velmi pravděpodobné úspěšná. Ujednání o nově uzavřených smlouvách má však dvě úskalí. Prvním je omezení konkurence, protože vytváří nerovnováhu mezi pokračováním v současné smlouvě a pořízením nové. Ve svém důsledku jednoznačně omezuje možnosti vstupu nového hráče na trh.
Tento argument samozřejmě nenechal klidným úřad na ochranu hospodářské soutěže. Druhou otázkou je výklad toho, co je to nová smlouva. Celá obec pojišťovnictví v Evropě se touto otázkou zabývala při zavedení unisex pricingu u životního pojištění. Evropská komise tehdy vydala materiál definující jak správně s tímto pojem „nově uzavřené smlouvy“ pracovat. Tento výklad ale vede k velmi omezenému příjmu z tohoto odvodu, a také ke snížení flexibility klientů a jejich smluv i proti původním odhadům.
MF SR přišlo proto s novým vlastním výkladem, který kromě řady dalších bodů říká, že nová smlouva je i ta, u níž má pojišťovna právo se s klientem dohodnout na jejím ukončení. To je poměrně široká úvaha, protože se týká v podstatě všech smluv. To plyne z občanského zákoníku, který na tuto možnost pamatuje. Poněkud nejasné je, od kdy by se touto „novo uzavretou zmluvou" měly smlouvy sepsané před 31. 12. 2016 stát. Právo na ukončení mají hned a měly jej tedy i k 31. 12. 2016. Rozdíl mezi nově uzavřenou smlouvou a ostatními (pokud existuje) nebyl dosud vyjasněn.
Mohlo by vás zajímat: Výroční zpráva ČAP: Předepsané pojistné vzrostlo o 2,1 %
Slovenské Ministerstvo financí nyní proto přichází se staronovou myšlenkou, a to vrátit se k původně odmítané variantě dodatečného odvodu mimo pojistného, který klient zaplatí samostatně. Občané si již zvykli na myšlenku, že z pojistných smluv se odvod platí a že ho nakonec zaplatí spotřebitel. Zavedení pojistné daně by se tedy mohlo jevit jako dobrý nápad, který vyřeší otázku ochrany hospodářské soutěže i problémy s výkladem pojmu a dokonce i připomínky pojišťoven, že z navýšeného pojistného zaplatí při dohodnuté sazbě vyšší absolutní provizi. Nicméně trh reagoval loni na zavedení odvodu, a zejména u pojištění motorových vozidel promítnul odvod navýšením cen.
Z této zkušenosti je možné vyvodit, že neexistuje cesta, která by nabízela současné vyřešení:
1) okamžitého příjmu do rozpočtu, nebo i mimo něj,
2) dodržení podmínek právního systému,
3) politicky přijatelného řešení, kdy nedojde ke zjevnému zdanění spotřebitelů.
Martin Rotkovský
manažer produktového vývoje UNIQA ČR a SR
Komentáře
Přidat komentář