Bude pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí povinné?

Podniky mohou tuto oblast pokrýt rizikovými kontrolami a pojištěním už nyní. Doposud je ale oblast regulace životního prostředí spektrem různorodých zákonů. Zavedení směrnice EU o odpovědnosti za prostředí k zabránění a sanaci škod (směrnice 224/35/EG) by mohla přinést novou dynamiku do zákonodárné snahy ošetřit tuto sféru. Zavádí princip původce/viníka a předepisuje pro některé druhy škod ručení bez ohledu na to, kdo a jak škodu způsobil. Ti, kteří škody na životním prostředí přivodí, jsou povinováni zaplatit účelná sanační opatření. Směrnice zavazuje členské země k podpoře zavedení finančního krytí.

Mohlo by vás zajímat: Pojistit rodinu na jedné smlouvě? Má to svá pro i proti

Tento balík opatření se promítá v národních zákonech doposud s rozdílnou přísností. Zatímco některé státy už zavedly (absolutní) odpovědnost nezávislou na provinění, například v silném Německu jsou takto upraveny jen konkrétní jednotlivé případy. V jiných případech se vyžaduje doložení příčinné souvislosti. Nestačí jen prosté zvýšení rizika. Ten, kdo u soudu nárokuje náhradu, musí prokázat nezpochybnitelnou souvislost mezi činnostmi a tím podmíněnou změnu klimatu.

Klimatické modely se pro tento účel zrovna nehodí, protože jsou založeny jen na matematických odhadech. Vedle kauzality je třeba podniku dokázat i porušení povinností. Proti úspěchu takového postupu hovoří často už to, že ohrožení prostředí nevychází přímo z nějakého zařízení nebo jeho emisí, nýbrž se děje na základě nějakého dodatečného nepodchytitelného a exaktně nepopsatelného přírodního dění.

Mohlo by vás zajímat: Hackeři cílí na státní správu. Jak může kyberpojištění pomoci při vydírání?

V jiných zemích je situace už dále. Například ve Španělsku jsou zase podniky na místech se zvýšenou rizikovostí povinny vytvářet pro podobné případy rezervy. Pokud tak neučiní, hrozí jim peněžní pokuty v milionové výši.Mimo náš kontinent je povinné pojištění stále více rozšířené. A to se ukazuje s ohledem na rostoucí četnost a závažnost žalob v souvislosti s životním prostředím jako smysluplné. V Mexiku jsou povinny firmy udržovat pojištění odpovědnosti za škody na prostředí a musí toto vyžadovat i od svých obchodních partnerů. Také Čína a Jižní Korea mají systém pojištění odpovědnosti pro zařízení s vysokým rizikem. A zaveden je už i princip absolutní odpovědnosti bez ohledu na zavinění.

Mohlo by vás zajímat: Česká národní banka reaguje na ZDPZ: Produktové řízení

Jinde platí pravidlo, že ten, kdo je volán k odpovědnosti, musí soudně prokázat, že on škodu nezpůsobil. K tomu implementovaly zákony na ochranu prostředí sankce. Ty sahají od peněžitých pokut, zabavení a zastavení produkce až k osobní odpovědnosti jednatelů a vedení firem. I pojišťovny jsou povolávány, aby v tomto procesu participovaly. V Číně jsou pojistitelé povinni jednou ročně pojištěné podniky prověřit, ocenit stávající riziko pro životní prostředí a podporovat příslušné postupy ke správnému oceňování vyvíjejících se nebezpečí. Zprávy o těchto analýzách se předkládají dozorovým orgánům.

Pro podniky činné ve více zemích jsou v nabídce pojišťoven multinacionální programy životního prostředí. Taková řešení poskytují minimální standard mezinárodního zabezpečení v kombinaci s lokálními pojistkami odpovídajícími příslušnému národnímu zákonu.