Jak bylo uvedeno v předchozí části, IDD nechává členským státům dostatečný prostor, aby mohly reagovat na specifika svého prostředí v rámci lokální transpozice. Je jisté, že IDD, ať bude implementována v jakékoliv podobě, bude představovat poměrně razantní zásah do lokální podoby distribuce pojištění a zajištění. Podobně jako přijetí Level2 předpisů, i lokální transpozici provází rozsáhlé připomínky a diskuse.
Zdroj: ČAP
Ze stovek připomínek k návrhu zákona o distribuci pojištění a zajištění (návrh zákona o distribuci) předložených v rámci meziresortního připomínkového řízení je pak jasné, že kromě řady technických otázek existují i určitá principiální témata, u kterých bude třeba hledat rozumný kompromis. Pojďme se na některá z nich podívat.
Mohlo by vás zajímat: IDD v ČR část 1: Jak to všechno začalo
Nová kategorizace zprostředkovatelů a absence doplňkového zprostředkovatele?
Příkladem, který si vyžádal dlouhou a náročnou debatu, jež však dosud není u konce, je nová podoba kategorizace pojišťovacích zprostředkovatelů. V tomto ohledu není až tak problematické samotné zrušení stávajících šesti kategorií pojišťovacích zprostředkovatelů a jejich nahrazení třemi novými kategoriemi, tedy samostatným zprostředkovatelem, vázaným zástupcem a zahraničním zprostředkovatelem. S touto změnou se počítalo a problém nepředstavuje. Větší úskalí pro praxi by mohlo představovat do jisté míry překvapivé řešení, které bylo zvoleno předkladatelem Návrhu zákona o distribuci, který na rozdíl od IDD neupravil speciální kategorii zprostředkovatele doplňkového pojištění (doplňkový zprostředkovatel).
Co to znamená? IDD předpokládá existenci zvláštní kategorie doplňkového zprostředkovatele, pro kterého zprostředkování pojištění není hlavním předmětem činnosti, ale představuje pouze její doplněk. IDD v této souvislosti členské státy vyzývá, aby v rámci transpozice při stanovování požadavků na odbornost a informační povinnosti vůči zákazníkům upravili speciálně pro tuto kategorii mírnější, proporcionálně a přiměřeně upravený režim podmínek pro provozování zprostředkovatelské činnosti. Jinými slovy, doplňkový zprostředkovatel by sice měl být registrovaným zprostředkovatelem, ale měl by fungovat v jakémsi lehčím režimu.
Mohlo by vás zajímat: Swiss Re: Pozor na sopky. Globální škody za 30 miliard dolarů
Prostor pro zmírnění je poměrně velký a zahrnuje povinné každoroční vzdělávání, obsah odborných zkoušek či stanovení úrovně minimálního dosaženého vzdělání. Absence této kategorie zprostředkovatele v Návrhu zákona o distribuci, který by mohl fungovat v mírnějším režimu, by tak vedla ke znevýhodnění okruhu zprostředkovatelů, kteří nesplňují kritéria de minimis (tedy kritéria, jež v zásadě odpovídají výjimce z definice zprostředkovatelské činnosti podle stávající úpravy), ale zároveň je pro ně zprostředkování pojištění pouze doplňkovou činností k jejich hlavnímu byznysu.
Absence právní úpravy doplňkového zprostředkovatele je předmětem řady výhrad připomínkových míst, stejně tak i zástupců trhu včetně dohledu, lze tedy předpokládat ještě další odbornou debatu nad zvolenou právní úpravou.
Poradenství jako dobrý sluha, ale zlý pán
Poradenství ve smyslu IDD představuje poměrně náročný proces interakce se zákazníkem, kdy na základě široké škály jím sdělených informací zprostředkovatel analyzuje jeho potřeby a požadavky a dává mu tzv. osobní doporučení. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že jde o institut veskrze pozitivní a pro spotřebitele prospěšný. Pokud by však požadavek poskytnout poradenství byl vztažen na všechny typy produktů a na všechny situace v průběhu trvání pojištění, ve kterých dochází k určitému rozhodování ze strany zákazníka, může dojít paradoxně k obrovskému zatížení distribučního procesu, které v krajním (avšak ne nepravděpodobném) případě povede k čistě formálnímu postupu zprostředkovatele při získávání informací i formulování rady.
Mohlo by vás zajímat: Tomáš Vaníček: Pojišťovna České spořitelny má potenciál stát se jedničkou v životním pojištění
Obdobnou otázku řeší např. německý trh, který poukazuje na zkušenost z on-line prodeje pojištění, kde spotřebitel stojí o rychlé a flexibilní sjednání produktu a o rozsáhlé poradenství ve smyslu IDD jednoduše nemá zájem (stačí si představit situaci, kdy si kupujete cestovní pojištění či autopojištění přes internet).
Jen málokterá pojišťovna se ve své praxi ještě nesetkala s nárokem nespokojeného spotřebitele souvisejícím s nevhodně uzavřenou pojistnou smlouvou.
Pokud by se požadavek na široké poradenství spojil s požadavkem na uchovávání a archivaci související dokumentace a uskutečněné komunikace, znamenalo by to bezpochyby poměrně bolestivé dopady do provozních systémů a procesů pojišťoven. Uvedená otázka proto bezesporu představuje téma, u kterého je třeba hledat rozumný kompromis mezi ochranou zájmů spotřebitele a nepřiměřeným zatížením pojišťoven.
Celé číslo Pojistného obzoru k přečtení ZDE.
Eva Nováková
JŠK, advokátní kancelář, s.r.o.
Tomáš Landa
JŠK, advokátní kancelář, s.r.o.
Komentáře
Přidat komentář