Pojistné rozpravy jsou k přečtení ZDE
Kancelář pojistitelů
Jednou z podmínek funkčnosti daného pojištění je existence subjektu plnícího funkci národní kanceláře pojistitelů podle doporučení č. 5 Podvýboru pro silniční dopravu Výboru vnitrozemské dopravy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů ze dne 25. ledna 1949. Takto vytvořené národní kanceláře uzavřely tzv. jednotnou dohodu o zárukách (květen 1996) a jsou součástí zelenokaretního systému usnadňujícího přeshraniční provoz vozidel v rámci Evropy. V ČR plní tuto funkci Kancelář. Účelem takto vytvořeného zelenokaretního systému je usnadnit mezinárodní dopravu motorových vozidel tím, že umožní splnění pojištění odpovědnosti za škody způsobené třetími stranami na základě kritérií stanovených státem a zaručí odškodnění poškozených v souladu s vnitrostátními zákony a předpisy tohoto státu. Dokladem o pojištění se stala mezinárodní karta pojištění motorových vozidel (zelená karta), která je oficiálně uznávána státy, které přijaly shora uvedené doporučení OSN jako důkaz existence povinného pojištění odpovědnosti.
První část studie je k přečtení ZDE
Národní kanceláře pojistitelů tvoří Radu kanceláří, která odpovídá za řízení a provoz systému zelených karet a v této souvislosti zabezpečuje, že členské kanceláře jednají v plném souladu se ženevskými doporučeními podle konsolidované rezoluce o usnadnění silniční dopravy z června 1984. Rada kanceláří, která byla založena v roce 1949, je v současné době vedena jako nezisková mezinárodní organizace podle belgického práva, jejíž stanovy jsou zveřejněny v belgickém Úředním věstníku. Návrh, na rozdíl od stávající právní úpravy, ruší současný účel zelené karty jako dokladu o pojištění odpovědnosti pro provoz tuzemských vozidel na území ČR, a to s ohledem na digitalizaci systému kontrol pojištění odpovědnosti opírající se o on-line formu přenosu dat o pojištění odpovědnosti mezi pojistiteli a Kanceláří. Zůstává tak zachován její účel jako mezinárodní osvědčení prokazující skutečnost, že k vozidlu uvedenému v tomto osvědčení byla uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti nebo že úhradu újmy způsobené provozem tohoto vozidla garantuje příslušná národní kancelář pojistitelů.
Mohlo by vás zajímat: Vladimír Přikryl: Jaké výzvy čekají českou legislativu v roce 2023?
Co se týká provozu cizozemských vozidel, pak se stejně jako ve stávající právní úpravě povinnost pojištění odpovědnosti nevztahuje na řidiče cizozemského vozidla, který je držitelem platné zelené karty vydané pojišťovnou v cizím státě, neboť zelenokaretní systém zaručuje, že újma způsobená provozem takového vozidla bude uhrazena národní kanceláří pojistitelů. To platí i pro řidiče cizozemského vozidla, u kterého je pojištění odpovědnosti na území ČR zaručeno kanceláří pojistitelů cizího státu na základě tzv. multilaterální dohody o zárukách (MADRID – 15/3/1991), kdy se pro prokazování pojištění odpovědnosti nevyžaduje zelená karta, neboť záruka národní kanceláře pojistitelů je dána příslušnou státní poznávací značkou. V ostatních případech je pro provoz cizozemských vozidel požadováno sjednání hraničního pojištění. S ohledem na to, že hraniční pojištění musí být sjednáno již při vstupu vozidla na území EU a ostatních států tvořících EHP (dále jen „Společenství“), a to s platností na území všech těchto států a po celou dobu pobytu na jejich území, má pro ČR toto pojištění sjednávané s Kanceláří marginální význam. Povinnost kontroly zelených karet při jízdě vozidla mezi jednotlivými členskými státy by však mohla být časem odstraněna, neboť novelizovaná motorová směrnice nově zavádí možnost hraničních kontrol uvnitř Společenství bez zastavení vozidla, která by měla umožnit ověření, zda vozidla, která přejíždějí hranice, jsou kryta pojištěním.
Další pojištění odpovědnosti
Ve srovnání se stávající právní úpravou doznaly podle návrhu změny i další výjimky z povinnosti pojištění odpovědnosti. Motorová směrnice umožňuje členským státům upustit od požadavku pojištění odpovědnosti, ať již jde o určité typy vozidel, nebo o určité typy vlastníků či provozovatelů vozidel, popř. o určité prostory, na kterých se vozidla pohybují. Podmínkou však je, že v případě způsobení újmy provozem takového vozidla bude újma uhrazena jiným způsobem než z pojištění odpovědnosti anebo z garančního fondu.
S ohledem na aktuální znění motorové směrnice a na současnou praxi návrh přebírá stávající typy výjimek z pojištění odpovědnosti, které mají složky integrovaného záchranného systému, vozidla provozovaná Bezpečnostní informační službou, Generální inspekcí bezpečnostních sborů, Vojenským zpravodajstvím, Úřadem pro zahraniční styky a informace, vozidla útvarů Policie České republiky pověřená vyšetřováním podle zákona upravujícího trestní řízení, vozidla provozovaná pověřenými celními orgány, které mají postavení policejního orgánu, a obce v případě vozidel provozovaných jednotkami sborů dobrovolných hasičů obce. Újmy způsobené provozem těchto vozidel bude hradit jako doposud Ministerstvo financí. Újmy způsobené provozem vozidel ozbrojených sil České republiky, tato výjimka v zákonu doposud chyběla, jsou v souladu s § 43 odst. 5 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, hrazeny Ministerstvem obrany.
Mohlo by vás zajímat: Martin Švec: Výskyt nádorových onemocnění se rapidně zvýšil
I vozidla neschválená k provozu na veřejných pozemních komunikacích je možné za určitých podmínek provozovat na takových komunikacích, např. § 25 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Takové užití komunikace je podmíněno splněním povinnosti pojištění odpovědnosti. Nebude-li pojištění odpovědnosti sjednáno, nahradí újmu Kancelář z garančního fondu jako v případě nepojištěného provozu vozidla včetně regresu proti provozovateli vozidla. Ten buď bude chráněn jiným pojištěním, ze kterého se Kanceláři uhradí poškozenému poskytnuté plnění, nebo bude muset tuto částku zaplatit sám. Z garančního fondu se však nebudou hradit újmy způsobené provozem vozidla neschváleného k provozu na veřejných komunikacích na místech veřejně nepřístupných. Příkladem může být újma způsobená provozem skrejpru na místě se zákazem vstupu nepovolaným osobám (staveniště).
Nepojištěná vozidla
Nebude-li k provozu tuzemského vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti, návrh ukládá jeho provozovateli povinnost umístit vozidlo mimo veřejně přístupné místo a provést nezbytná opatření k zabránění jeho provozu, včetně opatření, které znemožňuje uvedení jeho motoru do chodu a jeho jízdu. Tato povinnost byla již navrhována v roce 2016 a navazuje na novelu motorové směrnice, která umožnila odchýlit se od povinnosti pojištění odpovědnosti v případě, kdy vozidlo nemá být po delší dobu provozováno. Toto opatření se týká všech vozidel podléhajících povinnosti pojištění odpovědnosti bez ohledu na to, zda se jedná o vozidla registrovaná. Spočívá v zabránění užití vozidla v provozu např. vyjmutím baterie z vozidla, sundáním kol atp. Jde-li o vozidla podléhající registraci, musí současně dojít k vyřazení vozidla z provozu podle § 12 zákona č. 56/2001 Sb. Tato změna je současně reakcí i na rozhodnutí SDEU ve věci C 80/17–Juliana, kde tento soud rozhodl, že sjednání pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla je povinné, pokud je dotyčné vozidlo stále v členském státě zaregistrováno a je provozuschopné. Na tom nic nemění rozhodnutí jeho vlastníka zaparkovat vozidlo na soukromém pozemku, protože nemá v úmyslu ho používat.
Mohlo by vás zajímat: Martin Podávka: 10 trendů, které propojí roky 2022 a 2023
Negativní zkušenosti s dosavadní právní úpravou, zejména při vyřizování přestupků, zániku pojištění nebo využití systému bonus/malus, vedly k přenesení povinnosti zajistit pojištění odpovědnosti na provozovatele tuzemského vozidla. V případě registrovaného vozidla trvá tato povinnost po aktivní dobu registrace vozidla, u ostatních vozidel po dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu. Aby se předešlo nejasnostem ohledně osoby provozovatele vozidla, je navrhováno uložit povinnost sjednat pojištění odpovědnosti tomu provozovateli, kterého jako provozovatele písemně pověřil vlastník vozidla, což vyžaduje písemný souhlas, v opačném případě bude plnit povinnost sjednat pojištění odpovědnosti vlastník vozidla. Návrh nebrání uzavření pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti osobou odlišnou od provozovatele vozidla, pokud prokáže pojistný zájem na tomto pojištění. Vyloučit je však třeba možnost sjednání pojištění odpovědnosti formou tzv. otevřených flotil, kdy se pojistník staví spíše do role zprostředkovatele pojištění a kde je zpochybněn pojistný zájem pojistníka na pojistném krytí pojištěného.
Podle § 2928 občanského zákoníku, „je-li dopravní prostředek v opravě, považuje se za jeho provozovatele osoba, která dopravní prostředek převzala k opravě“. Z výkladu tohoto ustanovení plyne, že se tím pokrývá zejména újma způsobená při zkušební jízdě nebo při přípravě vozidla k opětovnému zapojení do provozu. Musí jít o subjekt provádějící opravy vozidel v rámci své podnikatelské činnosti, nikoliv o osobu, která opravu zajistí například formou sousedské výpomoci. Podmínkou ovšem není, aby měl opravce vyřízeny všechny veřejnoprávní náležitosti pro svoji činnost, kterou fakticky na určité úrovni vykonává. Takovému provozovateli návrh povinnost pojištění odpovědnosti neukládá a je tak jednou z pojištěných osob. Pokud však způsobí v době opravy vozidla škodu provozem vozidla v opravě, nepromítá se tato škoda do škodného průběhu pojistníka. Proti provozovateli by pak mělo pojistiteli, resp. Kanceláři vzniknout právo na náhradu takto vyplaceného plnění.
Mohlo by vás zajímat: Michal Fremr: Vysoká míra odbornosti a profesionality je v naší profesi klíčová
Pojem „provozovatel vozidla“ používá právní řád v různých významech a lze se proto setkat s různými vymezeními tohoto pojmu v závislosti na jeho účelu. Existují definice, které vlastnost provozovatele vozidla konstitutivně spojují se stavem zapsaným v registru silničních vozidel. Příkladem je § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, nebo § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Existují ale také definice, které za rozhodující pro určení provozovatele vozidla považují skutečný právní nebo faktický stav. Definice provozovatele pro účely ustanovení občanského zákoníku týkající se náhrady újmy způsobené provozem dopravních prostředků se dovozuje z ustálené soudní praxe i odborné literatury.
Při řešení otázky, která z výše uvedených definic se má použít při výkladu pojmu provozovatele vozidla pro účely zákona upravujícího pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je třeba vzít v úvahu, že tento institut úzce navazuje na právní úpravu náhrady újmy v občanském zákoníku. Podle § 2927 odst. 1 věty první o. z. platí, že kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Podle § 2927 odst. 1 věty druhé o. z. má stejnou povinnost i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Ustálená soudní praxe i odborná literatura se shodují v závěru, že provozovatelem vozidla podle § 2927 odst. 1 věty druhé o. z. je ten, „kdo má právní a faktickou možnost dispozice s dopravním prostředkem“, tedy rozhoduje o tom, kdy, kde a za jakých podmínek bude vozidlo provozováno. Provozovatelem vozidla tak je zpravidla jeho vlastník, ale může jím být i osoba od vlastníka odlišná, kterou k provozování vozidla opravňuje dohoda mezi ní a vlastníkem. V takovém případě je pro určení provozovatele vozidla rozhodující obsah této dohody, resp. rozsah práv a povinností, které vlastník dohodou na tuto osobu přenesl. Dále panuje shoda, že pro postavení provozovatele vozidla je charakteristická určitá dlouhodobost, tedy je-li vozidlo krátkodobě pronajato nebo půjčeno, nájemce nebo vypůjčitel se provozovatelem vozidla nestává. Nelze-li provozovatele vozidla určit, má se v souladu s § 2930 občanského zákoníku za to, že jím je vlastník dopravního prostředku.
Mohlo by vás zajímat: ČAP: Češi se na silnicích necítí bezpečně. Viní z toho ostatní řidiče
Návrh přebírá dosavadní praxí osvědčenou kontraktační povinnost pojistitele, tj. povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti, jestliže návrh na její uzavření neodporuje zákonu nebo pojistným podmínkám pojistitele. Tím může být, na rozdíl od právní úpravy občanského zákoníku, pouze pojišťovna, která je podle zákona upravujícího pojišťovnictví oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti, a v případech podle návrhu také Kancelář. Kontraktační povinnost pojistitele je omezena splněním podmínek stanovených zákonem či pojistnými podmínkami, ale také podmínek provozu dotyčného vozidla. Ty u registrovaných vozidel představuje právní úprava podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích (zákon č. 56/2001 Sb.) a u neregistrovaných vozidel zejména podmínky uvádění výrobku na trh (zákon č. 90/2016 Sb.). Nelze nutit pojistitele k pojištění odpovědnosti takových vozidel, která s ohledem na jejich konstrukci či technický stav nesplňují zákonem stanovené podmínky jejich provozu. Taková vozidla by neměla být vůbec provozována. Případná újma způsobená jejich užitím by pak byla hrazena z garančního fondu s regresem proti provozovateli.
Stejně jako ve stávající úpravě se za osobu pojištěnou považuje každá osoba, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Potenciálně se tak pojištění vztahuje na neomezený počet osob. Je jím tak provozovatel vozidla uvedený v pojistné smlouvě a společně s ním také jiná osoba, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Většinou půjde o souběh dvou odpovědnostních principů, a to objektivní odpovědnosti a odpovědnosti za zavinění. To se bude týkat zejména řidiče vozidla, který je povinen nahradit újmu, kterou způsobil svým zaviněným jednáním porušením právní povinnosti (§ 2910 o. z.). V době trvání pojištění odpovědnosti může škodnou událost způsobit i osoba, která použila vozidlo bez vědomí nebo proti vůli provozovatele vozidla. Pojistitel sice újmu uhradí, vznikla-li v době trvání pojištění, ale škůdce bude povinen nahradit pojistiteli částku, kterou plnil poškozenému.
Mohlo by vás zajímat: Martin Žáček: Český pojistný trh je dobře založen a spolehlivě plní své funkce
V reakci na změny provedené novelou motorové směrnice dochází i k úpravě minimálních limitů pojistného plnění, přičemž v případě újmy na zdraví návrh využívá pouze minimální limit ve výši 1 300 000 EUR na každého poškozeného. Limit 6 450 000 EUR na každou škodnou událost bez ohledu na počet poškozených návrh nevyužívá, neboť nedává stejnou jistotu poškozeným jako limit individuální (v ČR lze průměrně jedenkrát za 7 let odhadovat vznik škody, která by dosáhla výše 6 450 000 EUR). V případě věcných škod činí minimální limit 1 300 000 EUR na každou škodnou událost, bez ohledu na počet poškozených. Tyto částky Evropská komise pravidelně přehodnocuje v pětiletých intervalech, a to v souladu s harmonizovaným indexem spotřebitelských cen (HICP) stanoveným podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/792 ze dne 11. května 2016 o harmonizovaných indexech spotřebitelských cen a indexu cen nemovitostí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2494/95. Evropská komise zveřejňuje upravené minimální limity pojistného plnění do šesti měsíců po skončení každého pětiletého období. Členské státy, které nepřijaly euro, převedou tyto limity na národní měnu pomocí směnného kurzu platného ke dni jejich zveřejnění v Úředním věstníku EU.
Aby nedocházelo v průběhu času ke skokovým změnám limitů a z důvodu vyšší míry ochrany poškozených (vzpomeňme vlakové neštěstí ve Studénce), jsou oba minimální limity v návrhu stanoveny ve výši 50 mil. Kč. Do limitu pro újmy na zdraví nebo usmrcení se započítávají i náhrady nákladů vynaložených na zdravotní služby, regresní náhrady a náklady zásahu Hasičského záchranného sboru ČR a jednotek sborů dobrovolných hasičů obce v případě zásahu v souvislosti s pojistnou událostí, jejíž příčinou je způsobení újmy na zdraví nebo usmrcení. V případě věcných škod je limit stanoven bez ohledu na počet poškozených. Z toho plyne, že převyšuje‑li součet nároků uplatněných více poškozenými limit pojistného plnění ujednaný v pojistné smlouvě, snižuje se pojistné plnění každému z nich v poměru tohoto limitu k součtu nároků všech poškozených. I zde se do tohoto limitu započítávají i náklady zásahu hasičského záchranného sboru a jednotek sborů dobrovolných hasičů obce, jestliže jde o zásah v souvislosti s pojistnou událostí, jejíž příčinou je způsobení pouze věcné škody.
Mohlo by vás zajímat: Postřehy Evy Gmentové: Život není spravedlivý přesto „pour féliciter“ 2023
Vzhledem k tomu, že náklady tohoto zásahu jsou hrazeny paušální částkou za dobu zásahu, je pro určení, zda budou náklady hrazeny z limitu pro újmy na zdraví nebo usmrcení, anebo z limitu pro věcné škody, rozhodující, zda při škodné události došlo k újmě na zdraví nebo usmrcení, nebo zda došlo pouze k věcné škodě. V případě újmy převyšující v pojistné smlouvě ujednaný limit pojistného plnění pojišťovna uhradí újmu pouze do výše sjednaného limitu a zbylou část je povinen uhradit škůdce. Do výše minimálního limitu pojistného plnění jsou také hrazeny újmy z garančního fondu.
Zachovány zůstávají i další instituty, jako např. přerušení pojištění, přímý nárok poškozeného proti pojistiteli nebo Kanceláři, informační středisko vedené Kanceláří nebo povinnost pojistitele zohlednit předcházející škodný průběh pojištění odpovědnosti pojistníka, tedy osoby, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Na rozdíl od stávající právní úpravy se navrhuje omezit tuto dobu, do které se započítává doba trvání pojištění, a to v rozmezí 5 až 20 let. Není důvod nutit pojistitele zohledňovat celou dobu pojištění odpovědnosti, neboť se jeví jako nespravedlivé, aby se škoda způsobená v době získávání řidičských zkušeností musela promítat do celé doby pojištění odpovědnosti. Pro potřeby pojistitele zpracovává údaje o škodném průběhu jednotlivých pojistníků Kancelář. Ta bude takové údaje zpracovávat u každého pojistníka, a to po dobu nejdéle 20 let od data, kdy byl naposledy pojistníkem v pojištění odpovědnosti, pokud v této době nedošlo k jeho smrti. Za správnost údajů předávaných Kanceláři odpovídá pojistitel, který tyto údaje Kanceláři předává.
Mohlo by vás zajímat: Dušan Quis: Přes všechny aktuální nejistoty se do budoucna dívám s optimismem
Návrh stanoví Kanceláři povinnost vydat prohlášení o předchozím škodném průběhu pojištění odpovědnosti Kanceláří, jestliže pojistitel zanikl, resp. již na území ČR neprovozuje pojištění odpovědnosti. To předpokládá, že Kancelář v rámci svých statistik bude shromažďovat potřebná data. Ta budou sloužit také v případech, kdy by došlo ke zpochybnění předloženého prohlášení, nebo také v momentě, kdy pojistník ukončuje pojištění v době kratší než v uvedených pěti letech. Novela směrnice doplnila požadavek, aby se s pojistníky při stanovení výše pojistného nejednalo diskriminačním způsobem, nebyly uplatňovány přirážky k pojistnému z důvodu jejich státní příslušnosti nebo jejich předchozího bydliště v členském státu. Pojišťovny mají zveřejnit obecný přehled jejich zásad týkajících se používání prohlášení o předchozím škodném průběhu při výpočtu pojistného. Evropské komisi byla také svěřena pravomoc přijmout prováděcí akty specifikující formu a obsah tohoto prohlášení.
Mimo samotné náhrady újmy způsobené provozem vozidla poškozenému jsou z pojištění odpovědnosti hrazeny i některé další náklady, jakými jsou již výše zmíněné náklady zdravotní pojišťovny, regresní náhrada z nemocenského pojištění či náklady hasičského záchranného sboru. Nově by se měl rozšířit rozsah pojištění odpovědnosti o regresní náhradu instituci, která poškozenému v souladu s právními předpisy upravujícími systém sociálního zabezpečení členského státu jeho bydliště poskytla dávky z tohoto zabezpečení. Jde o reakci zejména na některé rozsudky, které poukazovaly na absenci pojistného krytí v případech regresních náhrad podle čl. 85 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (např. 25 Cdo 617/2019, NS 25 Cdo 589/2020). Uvedené ustanovení upravuje pravidla, kterými se řídí práva instituce odpovědné za poskytování dávek vůči třetí straně, která je povinna poskytnout náhradu za úraz, jenž byl důsledkem událostí, k nimž došlo v jiném členském státu.
Mohlo by vás zajímat: Podceňované stáří
Z hlediska teritoriálního rozsahu pojištění odpovědnosti jsou členské státy povinny přijmout nezbytná opatření, aby všechny pojistné smlouvy týkající se pojištění odpovědnosti pokrývaly na základě jediného pojistného a během celé doby trvání smlouvy celé území Společenství včetně případného období, během kterého zůstane vozidlo v jiných členských státech po dobu trvání smlouvy. Na základě tohoto jediného pojistného pak musí zaručovat pojistnou ochranu předepsanou právními předpisy v každém členském státě, popřípadě pojistnou ochranu předepsanou právními předpisy v členském státě, ve kterém má vozidlo své obvyklé stanoviště, pokud je tato pojistná ochrana vyšší. Mimo uvedený rozsah pojištění odpovědnosti lze tento rozšířit i na území jiných států uvedených na zelené kartě. Jedná se o státy zelenokaretního systému, kdy řidič vozidla při jeho pohybu na území takového státu prokazuje existenci pojištění odpovědnosti zelenou kartou. Shromáždění členů by pak mělo určovat rozsah působnosti pojištění odpovědnosti i na tyto jiné státy.
Výluky z plnění z pojištění odpovědnosti uvedené v návrhu v podstatě přebírají stávající právní úpravu. Nově je zde uvedena újma způsobená užitím vozidla při organizovaném motoristickém závodu nebo motoristické soutěži probíhajících ve vymezeném prostoru mimo běžný provoz vozidel na uzavřených motoristických tratích nebo trasách. Nehradí se také újma způsobená řidiči vozidla, kterým byla škoda způsobena, a to v rozsahu, v jakém vznikla nebo se zvětšila následkem okolností, které se mu přičítají.
Při přípravě novely směrnice byla široce diskutována i otázka krytí újmy vzniklé provozem vozidla při teroristickém činu nebo válečné události, jestliže má tento provoz přímou souvislost s tímto činem nebo událostí. Členským státům je tak zachována možnost vyloučit takto vzniklé škody z pojištění odpovědnosti, jestliže členské státy zajistí, že v takových případech budou poškozené osoby odškodněny způsobem, který se co nejvíce blíží směrnici. V našem právním řádu jde o peněžitou pomoc podle zákona o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), který implementuje směrnici Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV.
Mohlo by vás zajímat: Glosa Ondřeje Kovaříka: Extrémní rok 2022 jako test evropské spolupráce
Návrh nepřejímá stávající § 12 upravující zániky pojištění v pojištění odpovědnosti a opírá se v této souvislosti o právní úpravu povinného pojištění v občanském zákoníku. Pojištění odpovědnosti by mělo zanikat také výpovědí, kterou v případě povinných pojištění musí zákon umožnit (§ 2781 o.z.), a také odcizením tuzemského vozidla, jeho vyřazením z provozu podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích a také v důsledku jeho zániku
Co se týká postupu pojistitele při šetření škodné události, pak čl. 22 motorové směrnice požaduje, aby členské státy pod hrozbou sankcí zajistily, aby do tří měsíců ode dne, kdy poškozený podal svou žádost o náhradu škody buď přímo příslušné pojišťovně, nebo jejímu škodnímu zástupci, tato pojišťovna
- učinila poškozenému odůvodněnou nabídku náhrady škody v případech, kdy není odpovědnost popírána a škody byly vyčísleny, nebo
- poskytla odůvodněnou odpověď k bodům žádosti v případech, kdy je odpovědnost popírána nebo nebyla jasně stanovena nebo škoda nebyla plně vyčíslena.
Ustanovení zmíněného čl. 22 motorové směrnice bylo implementováno do obecné úpravy pojistné smlouvy v § 2798 odst. 2 o. z. Porušením dané povinnosti je pojistitel v prodlení a je povinen platit úrok z prodlení. Jeho výše je podle § 1970 o. z. upravena vládním nařízením č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky. Tím návrh opouští stávající úpravu § 9 odst. 2 až 4 a ponechává ji na obecné úpravě občanského zákoníku. Porušení této povinnosti je v souladu s požadavkem motorové směrnice jednou z nově zaváděných skutkových podstat přestupku na úseku pojištění odpovědnosti spáchaného pojistitelem.
Pojistné rozpravy jsou k přečtení ZDE
PhDr. Vladimír Přikryl
JUDr. Jana Čechová
Ministerstvo financí ČR
Komentáře
Přidat komentář