V samostatném článku byla již na tomto portálu prezentována problematika pojištění kybernetických rizik a volného poskytování služeb na jednotném pojistném trhu EU. Všechny výše uvedené hlavní problémy evropského pojišťovacího průmyslu však mají úzkou spojitost s regulací. Nad jejím stavem a budoucím vývojem se ve výroční zprávě zamýšlí William Vidonja, jeden z manažerů a expertů IE.
Úvodem zdůrazňuje, že IE, resp. evropský pojišťovací průmysl, plně podporuje vysokou kvalitu regulace pojišťovnictví, která účinně chrání spotřebitele a umožňuje jim poskytovat poctivé služby. Podle názoru a zkušeností IE však regulace finančních služeb v EU nikdy nedosáhla toho, aby byla spotřebitelům vyloženě prospěšná. Kromě toho legislativní procesy samy o sobě nevedly vždy k náležitým a očekávaným výstupům.
Mohlo by vás zajímat: ČKP: Počet pojištěných vozidel meziročně vzrostl o 3,2 %
Naprosto zásadní význam má závěr IE, že Lamfalussyho proces[1], který byl zahájen v roce 2001 za účelem vytvoření efektivního mechanismu pro přijímání a implementaci evropských právních aktů v oblasti finančního trhu a který byl později modifikován jak Lisabonskou smlouvou, tak vytvořením evropských orgánů dohledu, má svá omezení. První úrovní tohoto regulatorního mechanismu je přijímání základních právních aktů Evropským parlamentem a Radou, a to na návrh Komise. Vidonja zmiňuje, že detaily jsou dotaženy na úrovni 2 (akty v přenesené pravomoci a technické prováděcí akty) a na úrovni 3 (obecné pokyny).[2]
Místo tvorby legislativy vysoké kvality a vhodné pro daný účel Lamfalussyho proces vyústil podle IE v přístup „pokus a omyl“. To znamená, že přijatá legislativa často nenaplňuje zamýšlené cíle, a proto musí být často revidována, doplňována a přehodnocována.
V posledních letech byli pojistitelé konfrontováni s podstatným nárůstem kvantity regulace, se snížením její kvality a také s pravidelnými přezkumy i novelizacemi, někdy dokonce ještě předtím než se trhy přizpůsobily novým pravidlům a předtím než existoval postačující důkaz nutnosti změny legislativy.
Mohlo by vás zajímat: Poslanci podpořili zdanění pojišťoven. Ministryně financí zabrousila do historie
I když pojistitelé čelili okamžitým negativním dopadům z takového postupu, tak konečnými „poraženými“ z hlediska nákladů, škály a kvality produktů a standardu služeb byli spotřebitelé. Vidonja konstatuje, že pojišťovnictví bylo v podstatě zabráněno fungovat optimálně. Například „Sdělení klíčových informací“ dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou (nařízení PRIIPs), které mělo pomoci spotřebitelům činit informovaná rozhodnutí, je ve skutečnosti příliš složité, aby je spotřebitelé pochopili, není dostatečně jasné, aby umožnilo srovnání a někdy je dokonce matoucí.
Aby se vyřešily vady dokumentu „Sdělení klíčových informací“, tak po přijetí nařízení PRIIPs a navazujících nařízení v přenesené pravomoci byly vydány pokyny Komise a několik sad otázek a odpovědí evropských orgánů dohledu, nemluvě o stanoviscích orgánů dohledu. Vidonja upozorňuje, že nyní jsou nařízení v přenesené pravomoci podrobena „minipřezkumu“, a to před formálním přezkumem nařízení PRIIPs, což by mohlo vyústit v další změny jak samotného nařízení PRIIPs, tak nařízení v přenesené pravomoci a nejpravděpodobněji v nová opatření na úrovni 3.
Tyto po sobě jdoucí změny „Sdělení klíčových informací“ dle nařízení PRIIPs vedou nejen k neodůvodněným a nadbytečně vysokým nákladům na compliance, ale mohly by rovněž zmást ještě více spotřebitele a snížit jejich důvěru v informace, které dostávají.
Mohlo by vás zajímat: Zpráva o vývoji finančního trhu: Jak si vedl finanční arbitr?
Kvantita versus kvalita
Pokud jde o problém kvantita versus kvalita, tak jen pracovní plán Komise na rok 2019 obsahuje 15 nových iniciativ, 10 přezkumů existující legislativy a 45 tzv. prioritních návrhů, což je podle Vidonji šokující počet. Je třeba podotknout, že mnohé z těchto legislativních aktivit se budou týkat též pojišťovnictví. S ohledem na kvantitu dosavadní legislativy kvalita legislativy EU v pojišťovnictví podle IE poklesla, a proto má tato federace obavy z toho, že se zvyšuje počet případů, kdy byla vytvořena právní nejistota. V průběhu legislativního procesu tvůrci politik upřednostňují rychlé politické výsledky před kvalitou nových pravidel, přičemž předpokládají, že pravidla mohou být vylepšena v průběhu budoucích přezkumů, nebo že opatření na úrovni 2 a 3 mohou překonat či vyřešit nedostatky úrovně 1.
Potřeba celostního přístupu
Dlouhodobým problémem v legislativě je nekonzistentnost, překrývání a duplicity mezi různými legislativními akty, protože není brán v úvahu kumulativní efekt jednotlivých pravidel, stejně jako soudržnost (koherence) celého regulatorního rámce. Například právní akty – směrnice Solventnost II, nařízení PRIIPs, směrnice o distribuci pojištění a obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) – byly připravovány izolovaně, což vedlo ke zvýšení počtu individuálních informací, které je např. pojišťovací makléř povinen předložit zájemci o pojištění při prodeji pojistných produktů s investiční složkou, o 250 %, tj. z 33 na 115. Ovšem při online prodeji je těchto informací 161!
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Poručíme větru, dešti
Negativní dopad na spotřebitele je podle IE jasný. Navíc, pojistitelé čelí rovněž zastaralým pravidlům. Nařízení PRIIPs například vyžaduje, aby předsmluvní informace byly zájemcům o pojištění poskytnuty standardně v listinné podobě, což je v digitální době neúčelné. Zákonodárci by měli pojistitelům umožnit používání moderních digitálních nástrojů, což může prohloubit zkušenosti klientů, nemluvě o tom, že klienti očekávají, že jim budou tyto nástroje dostupné.
Problémy s compliance
Nedostatky v procesu tvorby práva EU způsobují pojistitelům potíže v oblasti compliance (soulad s právními předpisy). Pojistitelé mají často málo času na implementaci právních změn do jejich procesů a postupů a na zaškolení zaměstnanců, nebo jsou vystaveni podstatně zvýšeným implementačním nákladům z důvodu častých změn legislativy. Názorným příkladem může být směrnice o distribuci pojištění. Pojišťovny by měly pouze dva měsíce na implementaci a zajištění compliance se základní směrnicí (úroveň 1) a z ní vycházejících nařízení v přenesené pravomoci (úroveň 2). Až na opakované a silnými argumenty odůvodněné žádosti pojišťovacího průmyslu byl zajištěn sedmiměsíční posun termínu implementace. Zvýšené náklady a rizika compliance mají negativní dopad na konkurenceschopnost pojistitelů i na ceny pojištění.
Mohlo by vás zajímat: Zpráva o finanční stabilitě: Jak dopadly pojišťovny v testu ČNB?
Z výše uvedeného rezultuje stanovisko IE, jak by měla tvorba legislativy v EU probíhat:
- zaměřit se na kvalitu spíše než na kvantitu,
- vytvářet pravidla, která jsou vhodná pro daný účel a nekopírují slepě pravidla z jiných sektorů,
- zvažovat kumulativní dopad a soudržnost regulatorního rámce,
- realizovat důkladné testování spotřebitelů,
- vytvářet regulaci digitálně přátelskou a odolnou v budoucnosti,
- zajistit dostatečný čas na implementaci,
vést aktuální a smysluplné konzultace se všemi zainteresovanými stranami.
[1] Rozhodnutím Rady ECOFIN byl v červenci 2000 vytvořen tzv. výbor moudrých vedený baronem Alexandrem Lamfalussym, který měl navrhnout řešení problémů v regulaci obchodování s cennými papíry. Závěrečná zpráva výboru byla projednána na zasedání Evropské rady v březnu 2001. Součástí přijaté rezoluce bylo i vytvoření čtyřstupňového regulatorního mechanismu.
[2] Bližší popis Lamfalussyho procesu lze nalézt např. v publikaci: MESRŠMÍD, J. Regulace pojišťovnictví v EU. Praha: Professional Publishing, 2015, s. 59.
Komentáře
Přidat komentář