GA uvádí studii tezí, že komerční pojistitelé se vždy snažili posunout hranice pojistitelnosti nových a nově vznikajících rizik značné závažnosti, jako jsou přírodní katastrofy nebo změny režimů odpovědnosti, a to vyvíjením inovativních a životaschopných přístupů. Například řešení v oblasti alternativního přenosu rizika (Alternative Risk Transfer – ART), zavedená v 80. letech minulého století, jsou konstruována tak, aby lépe odrážela individuální rysy daného rizika, zmírňovala morální hazard (tj. riziko osob, jež se chovají méně opatrně, jakmile mají sjednáno pojištění), nabízela (omezené) krytí pro nové expozice a rozšiřovala kapacity pro velká katastrofická rizika (např. využívání velkého poolu institucionálních investičních fondů prostřednictvím cenných papírů vázaných na pojištění).
Mohlo by vás zajímat: Co mají společného mrkev a pojištění?
I přes výše uvedené úsilí nebylo nikdy možné pojišťovat soukromým sektorem pandemické riziko u pojištění přerušení provozu a ani to nebylo zamýšleno. Do určité míry je to odrazem existence důvodů na straně poptávky, jako je např. endemické podcenění četnosti a závažnosti pandemie. Nicméně nedostatečná nabídka rezultuje hlavně z vysoké úrovně vestavěného rizika, a tudíž prohibitivně vysokých částek kapitálu potřebného k podepření věrohodných pojistných závazků. Mimořádně vysoké kapitálové požadavky jsou důsledkem unikátní korelace četnosti a závažnosti škod u pojištění pro případ přerušení provozu z titulu pandemie, jak ukázal COVID-19. Do budoucna to však nevylučuje poskytování na vybraných soukromých trzích pojištění malého rozsahu, a to při omezené úrovni přenosu rizika a omezeném počtu pojištěných podnikatelských entit.
Mohlo by vás zajímat: Pojistný obzor: Novela AML zákona s dopadem na pojišťovnictví
Nicméně pojištění pandemických rizik u pojištění přerušení provozu, resp. zajištění kontinuity provozu, jak často zmiňuje GA, a to s omezenými limity, zůstane na soukromém pojistném trhu nedostupné s ohledem na prohibitivně vysoké kapitálové požadavky. Také investoři na kapitálovém trhu se budou chtít vyvarovat rizik v zajištění kontinuity provozu vzhledem k jejich korelaci s dopady pandemie na finanční trh. To je v přímém kontrastu s nekorelační povahou rizika přírodních katastrof, které je pro investory do cenných papírů vázaných na pojištění velice přitažlivé. Nejvýznamnější překážkou sekuritizace (a pojišťování) pandemického rizika je pravděpodobně nemožnost jeho modelování a ocenění, resp. stanovení ceny.
Mohlo by vás zajímat: Vladimír Přikryl k pojištění cizinců: Nevěřil jsem, že to je v Česku možné…
Proto se musejí zapojit vlády jako „pojistitel poslední či nejvyšší instance“ („Insurers of last resort“) a ohodnotit potenciál pojistitelů, nerizikové přínosy k připravenosti na pandemii a budování odolnosti (např. oceňování rizika, zmírňování rizika, likvidace pojistných událostí). Veřejný sektor může tudíž uplatnit svoji unikátní schopnost organizovat v průběhu doby ekonomicky životaschopný přenos rizika prostřednictvím zdanění a půjčování. V tomto kontextu, z institucionální perspektivy, při zaměření na to, jak může být zmírňování rizika zajišťováno, lze rozlišit čtyři formy zapojení veřejného sektoru do systémů řešení pandemického rizika:
- povinné nebo dobrovolné přímé pojištění nabízené vládou a spravované soukromými pojistiteli,
- vládní zajištění podporující povinné nebo dobrovolné pojištění realizované soukromým sektorem,
- povinné sociální pojištění,
- finanční podpora po události bez stanovení jakékoli její výše před událostí.
GA míní, že tyto výše uvedené formy zapojení vlády lze posoudit z hlediska jejich relativních silných a slabých stránek a z hlediska docílení sedmi specifických cílů veřejné politiky, mezi něž patří maximální krytí, omezená veřejná expozice, financování odpovídající potřebám, podněty pro zmírňování rizika, nákladově efektivní přenos rizika, provozní efektivnost a makroekonomické přínosy.
Každá opce má podle GA svoje nesporné silné a slabé stránky. Vzhledem k výše uvedenému je právě distribuce hotovosti po události pravděpodobně nejméně efektivní přístup, neboť se vlastně zříká jakýchkoli přínosů ze zmírňování rizika před událostí a přínosů z realizace přípravných opatření. Vláda poskytující pojištění, zajištění, nebo sociální pojištění může dosáhnout solidního ekonomického výsledku s tím, že finální výběr závisí na důležitých zahrnutých kompromisech (např. mezi šíří pojistného krytí a podněty ke zmírňování rizika). Soukromý pojišťovací sektor by mohl být v zásadě zapojen v širokém spektru od praktické implementace vládou vedených plánů pandemického rizika, přes oceňování rizika a preventivní služby až po limitovaný přenos rizika.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: „Ochranošmejdi“ opět útočí. Cílem je životní pojištění
Tato obecná institucionální perspektiva může být doplněna více granulovaným pohledem na rizika a zaměřeným také na to, jak se ve skutečnosti s pandemickým rizikem zachází. Partnerství veřejného a soukromého sektoru napříč světem zvýrazňují buď odstranění katastrofického rizika z (komerčního) trhu, nebo jeho redistribuci na všechny pojistníky, resp. pojištěné osoby. U scénáře, který se týká odstranění rizika, mohou pojistitelé přijímat od pojistníků pojistné, zajišťovat nadále vydávání pojistek a poskytovat služby. Nicméně si neponechávají žádné riziko. Takovými příklady z USA jsou „Národní program pro pojištění pro případ povodně“ („National Flood Insurance Program“) a Kalifornský úřad pro zemětřesení („California Earthquake Authority“).
Mohlo by vás zajímat: Martin Diviš: Lidé a svoboda. Tyto dva faktory určují samu podstatu Kooperativy
Podstatným aspektem u všech představitelných možností vládního zapojení je, zda pojištění by mělo být povinné nebo dobrovolné. To určuje velikost rizikového poolu, a tudíž rozsah férové redistribuce rizika. Vláda by při dobrovolném pojištění poskytla podporu těm, kteří si sjednali pandemické pojištění, jenomže by musela podepřít také „parazitující“ osoby bez pojištění. Proto se pro pandemické systémové riziko, kde by pojištění potřebovalo zapojit plnou vládní garanci, jeví povinná účast podnikatelských entit jako nejvhodnější. Finální cesta vpřed musí být ještě rozhodnuta a dohodnuta mezi všemi hlavními zainteresovanými osobami. Ovšem kromě pomoci vlády postiženým po události každá z možností uvedených ve studii GA ukazuje na to, že pojišťovnictví by mělo sehrávat významnou roli jako absorbér limitovaného rizika, jako profesionální distributor a manažer likvidace pojistných událostí a/nebo expert v oceňování, zmírňování a prevenci rizika.
Komentáře
Přidat komentář